Bílá Opava aneb K vodopádům a pralesům

Sníte o překrásné dovolené na území České republiky a hledáte skvělý tip na to pravé místo? Toužíte spatřit divoké vodopády, vzkříšení lesa po vichřici či malebná jezírka? Pak by vás, stejně jako mě, mohla nadchnout Naučná stezka Bílá Opava, dlouhá 6 km a mající celkem 13 zastavení. Prochází po náročné žluté značce z Karlovy Studánky v Jeseníkách jedinečnými staletými horskými pralesy údolí Bílé Opavy, podél řeky okolo peřejí i šumících vodopádů, a končí u chaty Barborka.

Údolí je již od roku 1963 chráněno a v roce 1991 se stalo součástí Národní přírodní rezervace Praděd. Dozvíte se tu, čím se zdejší smrky liší od ostatních, proč se v místním lese neuklízí a mnoho dalších zajímavostí.

Jak se dostat na Bílou Opavu?

Z malebného lázeňského městečka Karlova Studánka vede cesta k prostornému hornímu parkovišti s toaletami, informačními cedulemi a občerstvením. 

Odtud po krátkém schodišti zamíří turista dolů k prvnímu bodu stezky – kouzelnému umělému vodopádu, vybudovanému koncem 19. století. V zimě jej neuvidíte, přepad bývá zamrzlý a většina svahu ukrytá pod sněhem. 

Od vodopádu pokračuje stezka po levé straně podél řeky krátkým úsekem lesa a dále po silnici, pryč z Karlovy Studánky. Turisté kráčejí při okraji silnice vedle projíždějících aut, což je poněkud nepříjemné. 

Tento úsek naštěstí není příliš dlouhý a končí opět ve stinném a prostorném lese, kam už auta přístup nemají. Stezka je určena pouze pro pěší.

Vstup do údolí Bílé Opavy

Tohle údolí je dost možná nejkrásnějším v celých Jeseníkách. Každý, kdo chce alespoň na chvíli uniknout uspěchané moderní době plné stresu, by se sem měl přijít pokochat nedotčenou přírodou a jedinečnými chráněnými úkazy. Naleznete tu vzácné živočichy (např. střevlíka hrbolatého či skorce vodního) i rostliny (mech šikoušek zelený nebo třeba horské olšiny). Pro svou neobyčejnost bylo údolí zařazeno mezi chráněná území evropského významu Natura 2000.

Proč se v lese kolem Bílé Opavy neuklízí?

Na podzim roku 2004 postihla údolí Bílé Opavy ničivá vichřice. Po ní zůstala podél stezky ležet spousta popadaných stromů. Zajímá vás, proč nebyly odklizeny? Inu, staré tlející stromy poskytují domov mnoha rostlinám a živočichům. Na ležících kmenech roste taktéž zmíněný mech šikoušek zelený, jenž je natolik vzácný, že ho zkoumají bryologové po celé Evropě.

Vzhůru k dalším vodopádům!

Nejzajímavějším a nejkrásnějším úsekem stezky je průchod úzkým kaňonem s peřejemi a vodopády. Přístup k nim je umožněn pouze touto stezkou. Dřevěné mosty, lávky a schodiště jsou umístěné tak, aby poškozovaly okolní přírodu co nejméně. To však také znamená, že turisty čeká náročná cesta. Tady totiž budou nuceni přecházet po mnoha můstcích, šplhat po žebřících a strmých pěšinách, procházet po břehu říčky, po chodníčcích v prudkém svahu či dokonce po kamenech obklopených vodou.

Je proto dobré zvážit své možnosti a položit si otázku, zda máme pro podobná dobrodružství dostatek sil. V případě nouze může na zdejší plošině, nazvané Palouček, přistát záchranný vrtulník. Na různých částech stezky pak stojí cedule s telefonním číslem na horskou službu.

Jednodušší a schůdnější je modrá turistická značka, která vás taktéž dovede k chatě Barborka nebo na Ovčárnu, kde si lze odpočinout u malého občerstvení, pokračovat dál na Praděd, k Petrovým kamenům, anebo se autobusem nechat odvézt dolů k Hvězdě a vrátit se do Karlovy Studánky.

Naučnou stezku Bílá Opava zvládnete i s dětmi či psem

Procházku po Naučné stezce Bílá Opava jsem si dopřála začátkem července, což je období, které mohu k návštěvě vřele doporučit. Návštěvníků je tu sice mnoho a občas není jednoduché se na úzký prostor pěšinek vejít, ale počasí je přívětivé. Dostane se vám chladivého stínu i vřelého slunce a užijete si nádherné pohledy na svěží zelené království, jakých by se vám v zimě nedostalo. 

Říká se, že nejkrásnější, ale i nejnáročnější je výlet do údolí za vytrvalých dešťů, kdy se nenápadná říčka mění v bouřlivou bystřinu. Ačkoli jsou cesty, schůdky, lávky i mosty každoročně opravovány, je třeba procházet trasou se zvýšenou opatrností. Běžně se tu pohybují starší lidé s trekingovými hůlkami i odrostlejší děti. Mnozí návštěvníci s sebou berou i své pejsky. Cesta ovšem často vede mezi kopci, po náročném kamenném terénu i vystouplých kořenech, kde je velmi snadné zvrtnout si kotník. 

Ti, kdo nejsou na větší fyzickou zátěž zvyklí, by měli často odpočívat na dostupných lavičkách a hodně pít. Namáhavý výstup k Ovčárně zamotá netrénovanému turistovi s nízkým tlakem hlavu a může mu přivodit nevolnost. V takovém případě pomůže šálek kávy z místní restaurace. A ještě poslední věc – samozřejmě nezapomeňte na pohodlné sportovní boty!