Čtyři roční období v Gruzii

A je tu další země, která rozhodně má co nabídnout v každém ročním období. Tentokrát se detailněji podíváme na Gruzii – nachází se částečně v Evropě a další svou částí až v Asii, díky čemuž zde můžeme obdivovat památky, koupat se v moři, nebo běhat po skalách.

Poklidné jaro v Gruzii

Cestování zahájíme poměrně klidným tempem, jelikož při mírném počasí je ideální čas právě na prohlídku měst a památek. Hned hlavní město Tbilisi nabízí tolik památek, že je nestihnete všechny projít během jediné návštěvy. Jedinečná místní architektura a kouzelná nálada v ulicích navíc svádí k návštěvě města a pořádnému vychutnání samotné atmosféry tohoto krásného místa. Díky bohaté historii se tak můžete po prohlídce budov podívat hned do několika chrámů a pevností.

Odsud si pak můžete naplánovat další jednodenní výlet a přejet do Uplistsikhe Cave Town. Jedná se o starobylé skalní město, jehož pozůstatky pochází až z doby bronzové. Na první pohled obyčejný masiv v sobě skrývá desítky cestiček a místností, díky kterým projdete celou oblast města. Po cestě se nezapomeňte pozorně dívat na stěny, které jsou pokryty dechberoucími dobovými kresbami. Můžete tak poznat desítky příběhů, které prožívali lidé před tisícovkou let.

Své jarní putování pak můžete uzavřít v poněkud duchovní náladě a navštívit Kostel Nejsvětější Trojice, neboli Gergeti Triniti church. Tato církevní stavba stojí samostatně na náhorní plošině poblíž malých městeček, takže je zde opravdu klid a prostor pro odpočinek a duchovní zamyšlení. A pokud se duševně zamýšlet neplánujete, úplně stačí, když si kostel projdete a užijete si jeho překrásný vzhled. Kostel byl totiž mimo jiné ve čtrnáctém století jediný, který měl kopuli s křížem a v tom předčil všechny církevní stavby toho období. Během válek pak sloužil jako úschovna vzácných předmětů a dnes už dělá radost „pouze“ turistům.

Aktivní léto v Gruzii

Horké letní měsíce jsou ideální pro naplánování outdoorových výletů a aktivit všeho druhu. Ať už dáváte přednost vodním sportům, nebo raději zůstáváte v suchu a procházíte přírodou, v Gruzii najdete vhodné místo téměř na vše. Pro první variantu je nejlepší volbou město Batumi, oblíbené letovisko pro letní dovolenou. Výhodná poloha na pobřeží Černého moře a příjemné subtropické podnebí činí toto místo atraktivním nejen pro turisty, ale také pro milovníky pěstování čaje či citrusů. To, ale i jiné rostliny rozhodně stojí za zhlédnutí a nemusíte ani chodit daleko od pláže – podél ní se totiž rozprostírá několik kilometrů zeleně v podobě Pobřežního parku plného různých restaurací, barů a kaváren.

Pro fanoušky jiných než vodních aktivit zde máme také zajímavý program v podobě cesty na Kavkaz. Tato více než 1 200 kilometrů dlouhá horská stěna se nachází mezi Černým a Kaspickým mořem a pro některé tvoří pomyslnou hranici mezi Evropou a Asií. Na každou stranu je tak výhled odlišný, respektive jiným způsobem krásný. Hory se střídají s údolími, příroda se krok od kroku mění a nachází se zde také několik národních parků. Běžným turistům stačí tyto procházky a poznávání místní přírody, pro ty odvážnější je zde navíc možnost horolezectví na některé z mnoha horolezeckých stěn.

Podzimní sklenička v Gruzii

Historie vína jde ruku v ruce s historií samotné Gruzie, proto je ideální si tuto kombinaci vychutnat právě na podzim, kdy réva dozrává a země začíná tuto událost slavit. Nejoblíbenější oblastí pro pěstování této plodiny je Kachetie, nachází se zde téměř 70% všech vinic. Oblast se pak dělí na jednotlivé části, kde je víno posuzováno dle kvality. Nejkvalitnější vína jsou tak ve výšce 400-700 metrů nad mořem. Díky vhodnému rozložení teploty, množství srážek a sluneční aktivity je však posouzení kvality vína velmi subjektivní, jelikož všechna vína jsou něčím jedinečná. Unikátní je tak nejen samotná kvalita vyprodukovaného vína, ale taktéž jeho výroba, kultura konzumace a slavnosti, které se zde každoročně pořádají.

Ani na podzim se však nevzdávejme radosti z vodních ploch. Koruldi Lakes je soustava pár malých jezírek nedaleko městečka Mestia. Jezírka jsou ukryta v horách, které se svými zasněženými vršky dokreslují naprosto neopakovatelný pohled na zdejší krajinu. Trasu ke krásným modrým jezírkům je možné projet terénním vozem, doporučujeme však vyčlenit si více času a na cestu se vydat pěšky – příroda je zde opravdu kouzelná, potkáte koně, krávy a jiná zvířata, vyfotíte si pestrobarevné květiny a užijete si nekončícího výhledu na skály.

Zima plná jídla a lyžování v Gruzii

Nakonec tedy přichází zima a s ní i oblíbené zimní sporty jako lyžování, bobování, či snowboarding. I toto všechno je v Gruzii možné, jelikož ski resortů je zde hned několik. Země nabízí celkem 88 kilometrů sjezdovek a 39 lanovek, které vám lyžařské zážitky zpříjemní. Úplně nejoblíbenější je resort Gudauri – poměrně mladé a rychle se rozrůstající sportovní středisko, které je v provozu vždy od prosince až do května.

A po sportování bude potřeba doplnit trochu energie, nejlépe něčím dobrým na zub. Tehdy přijde vhod místní kuchyně, kterou můžete ochutnat buď při návštěvě restaurace, nebo dokonce i u někoho doma. Gruzie je velmi pohostinná země a pozvání na oběd či večeři tak není ze strany místních obyvatel nic překvapivého.

Základem tamní kuchyně je chléb a to hned na několik různých způsobů. Volit můžete mezi chlebem puri, ten je bílý a často pečený v pecích tradičním způsobem, a chlebem lavaš, který svým tenkým plackovitým vzhledem připomíná spíše tortilly. Dalším oblíbeným občerstvením je Chačapuri, které dostanete všude – v restauraci, ve stáncích i od místních obyvatel. Jedná se o placku z kynutého těsta, která je bohatě plněná sýrem. Místní kuchyně je obecně velice hutná a udělá tak radost těm pravým gurmánům, kteří si libují v sytých pokrmech plných masa, omáček a zapékání všeho druhu. A pokud si budete chtít jídelníček trochu odlehčit, rozhodně vyzkoušejte zdejší ovoce. Pěstuje ho zde témě každý a je opravdu velice chutné.

Na závěr se blíže seznámíme s národním pokrmem Khinkali, který je servírován v rámci mnoha významných událostí. V podstatě jde o knedlíčky plněné směsí masa, cibulky a bylinek, které se po uvaření posypou pepřem a podávají. Specifický je i způsob požití knedlíčku – hotový produkt má tvar „měšce“ a je plný masové šťávy, která se nejprve vypije a poté se rukama jí zbytek knedlíčku, až na horní tlustou část těsta, která se vrací zpět na talíř. Hlavním důvodem je to, že horní část knedlíku bývá často nedovařená. Místní obyvatelé však tvrdí, že je to spíše ze strachu, kdy snědení celého knedlíčku přináší smůlu. Ať už je důvod jakýkoli, díky tomuto zvyku se dá snadno zjistit, kolik který strávník snědl za večer knedlíčků a vznikají tak často soutěže v pojídání této dobroty.