Dovolená na Výbornou: Na letišti

Petr s holkami ještě spí a já se potýkám s prvními příznaky cestovní horečky. Po úspěšném výběru místa naší dovolené, hotelu i termínu nás čeká odjezd na letiště a odlet do neznáma. Petr by mi teď určitě skočil do řeči a doplnil seznam splněných úkolů ještě o rozmístění domácích mazlíčků do přechodných domovů a řádné zalití všech květin. Nikolku nejvíc tíží cena za odchozí hovor. Musí přeci zůstat v kontaktu se světem. A Terka se stále ještě nerozhodla, který plyšák bude mít to výsadní postavení a proletí se s námi letadlem.

Letiště pro mě bylo vždy tak trochu magickým místem. Mraveništěm plným spěchajících lidí, natěšených milenců, čekajících na svou drahou polovičku v příletové hale, i zástupem dokonale oblečených letušek a pilotů. Takový svět sám pro sebe. A tímto světem mám teď já provést naši rodinu. Mnoha světovými letišti protřelého Petra i Nikol s Terkou, které čeká letecká premiéra. Převalím se na druhý bok a zkusím ještě na chvilku usnout. Tenhle den určitě nebude krátký.

Budík stihne zazvonit jen jednou. Z postele vyskakuji s jistotou vojáka střežícího obrannou linii. V rychlosti nachystám snídani, rychle překontroluji obsah příručních zavazadel. Hlavně množství tekutin. Nikdy nezapomenu na zoufalý výraz mé kamarádky, která podcenila nově zavedená bezpečnostní pravidla pro palubní zavazadla a s hrůzou sledovala, jak její luxusní parfém a sprchový gel neúprosně mizí v kontejneru bezpečnostní kontroly. Maximální objem tekutin do 1 litru, rozdělený na lahvičky po 100 mililitrech, tedy splňuji. Cestovní pasy, platební karty, ubytovací poukazy a letenky kontroluji hned několikrát. A teď už jen vzbudit mé tři slastně oddychující spáče.

Taxi si voláme pro jistotu dříve, než je bezpodmínečně nutné, řídíce se Murphyho zákonem, který praví: „Žádné letadlo nikdy nestartuje načas, pokud ovšem nemáte zpoždění vy a nepotřebujete nutně půl hodinku navíc, abyste svůj let stihli.“ Před letištní budovou tak vystupujeme o několik desítek minut dříve, než jsou obecně zažité dvě hodiny. Orientace na letišti je poměrně snadná, netápeme a zkušeně volíme Terminál 2, ze kterého jsou odbavovány lety do zemí Schengenského prostoru.

Do letištní haly vkročíme všichni pravou nohou a zamíříme k tabulím s nápisem DEPARTURES, kde podle čísla našeho letu zjistíme číslo odbavovací přepážky. Petr zavelí, a ještě před odbavením si necháme zabalit kufry do průhledné fólie. Během našich předchozích cest se nám tato služby vždy osvědčila a naše zavazadla úspěšně vzdorují zubu času. S hlasivkami notně opotřebovanými neustálým pokřikováním na holky, které svým chováním nenechávají nikoho na pochybách, že jsou na letišti poprvé, se přemisťujeme k odbavení. Připravíme si pasy a trpělivě vystojíme frontu. Odevzdáváme kufry, letenky a pasy a na oplátku dostáváme palubní lístek s vyznačenými čísly sedadel.

S úlevou sleduji odjíždějící zavazadla, která se jen stěží vešla do předepsaného váhového limitu. A můžeme pokračovat k pasové kontrole. Zařazujeme se do zástupu vinoucímu se ke světelnému označení Občané ČR/občané EU a znovu vyndáváme pasy i palubní vstupenky. Kontrola proběhla hladce a už nás čeká jen bezpečnostní kontrola. Nikol s Terezkou se nemohou nabažit pohledu na příruční zavazadla, projíždějící rentgenem. Uf, prošli jsme bez problémů. A už se ocitáme v tranzitním prostoru plném lákadel. Já se musím držet, abych odolala lákavým cenám luxusních parfémů, kabelek i bot. Nikol s Terezkou nahodí psí oči a snaží se nás přemluvit ke koupi půl metrové čokolády nebo alespoň kornoutu s bonbóny. Petr naše nadšení nesdílí a nervózně sleduje digitální tabuli s časy odletů. Ještě si stihneme vychutnat šálek vynikající kávy s dortem a už uháníme k odletové bráně (gatu), jejíž číslo je napsané na naší palubní vstupence.

Začínám pociťovat mírné mravenčení v břiše. Tak jsme to zvládli. Zvědavě si prohlížím naše spolucestující a odhaduji, s kterými z nich budeme sdílet náš hotel. Z přemýšlení mě vytrhne až příchod letušky a stevarda, kteří nás vyzvou k předložení palubních vstupenek a pasů. A už procházíme tubusem vedoucím přímo k našemu letadlu. Usměvavá letuška nás nasměruje k sedadlům. Nikol ji zbožně pozoruje a já si říkám, že se nám asi rýsuje nové vysněné povolání.

Pohodlně se usadíme a promptně ukončíme hádku o to, která z holek bude sedět u okénka. Naše vysněná dovolená právě začíná.