Krásné památky italské Florencie aneb Po stopách Roberta Langdona

V polovině května jsem s rodiči vyrazila na týdenní cestu po Itálii. Toužili jsme poznat hlavně Florencii, perlu Toskánska, jejíž historické centrum bylo roku 1982 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Krása této metropole mě uchvátila během četby Inferna, dalšího příběhu Dana Browna s postavou Roberta Langdona. Rozhodla jsem se, že využiji autorova poutavého vyprávění o místních památkách coby turistického průvodce a vydám se po stopách fiktivního symbologa…

Turistická slevová karta Florencie - Firenzecard

Nedávno se ke mně donesl názor, že na to, aby člověk navštívil všechna významná místa Florencie, nestačí ani dvanáct dní. Na internetu, stejně jako přímo ve Florencii, je možno za 72 € zakoupit turistickou kartu Firenzecard, jež svého držitele opravňuje po dobu dvaasedmdesáti hodin navštívit dvaasedmdesát zdejších atrakcí (muzea, kostely, paláce, zahrady aj.) a předbíhat ve frontách. Někteří tvrdí, že se nevyplatí, protože co asi může člověk stihnout za pouhé tři dny? Já měla k dispozici dva dny! Přesto jsem stihla vidět vše, co jsem chtěla.

Baptisterium San Giovanni a katedrála Santa Maria del Fiore

Prvním cílem bylo Baptisterium San Giovanni, otevírající v 8:15. Měli jsme dostatek času prohlédnout si budovu zvenčí i s trojicí legendárních bronzových dveří. Opodál nás ohromila vznešená katedrála Santa Maria del Fiore, přezdívá Il Duomo. Trochu nás zklamalo, že na sobě měla lešení – ještě jsme netušili, že během dne překřtíme celou Florencii na „Město lešení“. Hyzdilo prakticky každou druhou památku, mj. baziliku Santa Maria Novella, stojící kousek od východu z vlakového nádraží, a Neptunovu fontánu na náměstí Piazza della Signoria.

Vraťme se však k Baptisteriu San Giovanni. Těšili jsme se, že si u vchodu koupíme lístky, abychom směli obdivovat jeho nádherný strop i křtitelnici, v níž byla podle Brownova Inferna ukryta posmrtná maska Danta Alighieriho. Ukázalo se, že lístky je nutné koupit stranou v nenápadné budově a že nelze zakoupit vstupenku zvlášť do baptisteria. V nabídce byly buď vstupenky do několika atrakcí za 15 €, anebo takové, které umožňovaly vstup do baptisteria a do muzea Museo dell´Opera di Santa Maria del Fiore za 12 €. Koupili jsme si ty druhé a byli za to rádi. V muzeu, které otevírá v 9 hodin, jsme zhlédli nejen originály zmíněných dveří (působivá je zejména Porta del Paradiso čili Rajská brána Lorenza Ghibertiho), ale i Michelangelovu Pietu s Josefem Aritmatejským a Michelinovu známou fresku Dante and the Three Kingdoms. Muzeum má v každém patře k dispozici toalety a v nejvyšším poschodí terasu s výhledem na Il Duomo – ale nesmí vás napadnout tam jíst. V muzeu je zakázáno potraviny i jen vytahovat z kabelky. Větší batohy a tašky se odkládají hned u vchodu.

Dantův kostel a dům

Po odchodu z muzea jsme rozložili mapu Florencie a propletli se uličkami k nevýraznému kostelu svaté Markéty, italsky Chiesa di Santa Margherita dei Cerchi. Známější je možná pod označením Chiesa di Dante – Dantův kostel. Je přístupný zdarma, otevřeno by měl mít od 8:00 do 12:30 a od 17:00 do 19:00. Právě zde se měl Dante setkat se svou životní láskou a múzou Beatrice Portinari. U jejího hrobu stojí proutěný košík s dopisy těch, co touží najít spřízněnou duši. Také tu visí proslulý obraz zpodobňující setkání Danta a Beatrice, jehož autorem je Mario D'Elia. Takřka za rohem je pak Museo Casa di Dante (Dantův dům), otevřené denně od 10:00 do 18:00.

Z ulice Via Dante Alighieri jsme se chvatně přesunuli na velkolepé radniční náměstí Piazza della Signoria. Z Neptunovy fontány jsme nezahlédli takřka nic, ale naskytl se nám fascinující pohled na plejádu soch, stojících v otevřené hale Loggia dei Lanzi, která je jednou z dominant náměstí. Naleznete tu Persea s hlavou Medúzy, Únos Sabinek nebo Herkula krotícího kentaura aj. Druhou dominantou je Palazzo Vecchio (Starý palác), u jehož vchodu stojí replika Michelangelova Davida a Bandinelliho Herkules a Cacus.

Palazzo Vecchio a Galleria degli Uffizi

Pochopitelně jsme si nemohli nechat ujít prohlídku Palazzo Vecchio, jedné z nejznámějších florentských budov vůbec. U pokladny bylo na výběr několik prohlídkových okruhů za různé ceny. Zvolili jsme Museo di Palazzo Vecchio. Tento okruh totiž zahrnoval prohlídku Sálu pěti set (Salone dei Cinquecento) s freskou Battaglia di Marciano Giorgia Vasariho, kterou kvůli nápisu Cerca trova zkoumal i Robert Langdon. Ve druhém patře si lze následně prohlédnout řadu skvostných pokojů a Dantovu posmrtnou masku. Je tu rovněž hala s mapami jednotlivých zemí, včetně Arménie, tajného průchodu, jímž prchal Langdon. Plné vstupné do muzea stojí 10 €, snížené (do pětadvaceti let) 8 €. Palác je přístupný od 9:00 do 23:00, ve čtvrtek do 14:00 hod.

Vedle Palazzo Vecchio, na Piazzale degli Uffizi, se nalézá hojně navštěvovaná Galleria degli Uffizi. Láká turisty především na slavné obrazy Sandra Botticelliho, jako je Zrození Venuše, Jaro nebo portrét Danta. Vzhledem k dlouhé frontě jsme usoudili, že si návštěvu necháme ujít a ušetříme čas pro to, co chceme vidět spíše.

Most Ponte Vecchio

Prostor kolem budovy galerie lemují sochy nejvýznamnějších osobností z různých oborů, mj. Leonarda da Vinciho, Danta Alighieriho, Francesca Petrarcy, Giovanniho Boccaccia či Galilea Galileie ad. Odtud jsme se dostali do ulice vedoucí k mostu Ponte Vecchio, jenž ukrývá Il Corridoio Vasariano, totiž Vasariho chodbu, průchod z paláce Pitti přes řeku Arno i skrze galerii Uffizi až do Palazzo Vecchio. Nejznámější florentský most je v současnosti plný luxusních zlatnictví a nadšených turistů, kteří přecházejí na druhou stranu, aby stejně jako my navštívili Palazzo Pitti a přilehlé zahrady Boboli. Jelikož ale byla v odpoledních hodinách i u tamních pokladen příliš dlouhá fronta, rozhodli jsme se prohlídku zahrad přesunout na náš druhý florentský den.

Socha Davida a Piazza di Santa Croce s bazilikou

Druhý den už jsme si počínali jako praví znalci a neomylně jsme vykročili z nádraží směrem k bazilice San Lorenzo a ke Gallerii dell'Accademia. Hořela jsem touhou spatřit originál sochy Davida! Stejnou touhou bohužel zaplály i davy dalších turistů. Ještě před otevřením v 8:15 se před vchodem utvořilo několik strašidelných front. Paradoxně díky nim jsme si všimli, že už máme galerii před sebou. Na první pohled je to všední a neatraktivní dům. Mysleli jsme si, jak nad frontami vyzrajeme, když zavítáme do Florencie před letními prázdninami a brzy ráno ve všední den. Byl to omyl a děsím se představy, jak to tady musí vypadat v létě, nicméně nedopadli jsme ještě tak zle.

Ani ne po hodině čekání jsme se dostali dovnitř, kde jsme museli projít bezpečnostním rámem. Plné vstupné na osobu stálo 8 €, snížené 4 €. Pak už jsme se – překvapivě snadno – propletli mezi návštěvníky až k soše Davida. V takové štěstí jsem ani nedoufala! Galerie nabízela k obdivování řadu dalších soch a obrazů, ale turisté jako by je příliš nevnímali. Všichni byli uchváceni Davidem. Za zmínku přitom rozhodně stojí i originál Giambolognova Únosu Sabinek nebo sbírka hudebních nástrojů v Museo degli Strumenti Musicali.

Naší další zastávkou bylo náměstí Piazza di Santa Croce s krásnou bazilikou Santa Croce (sv. Kříže). Je přístupná denně od 9:30 do 17:30, v neděli od 14:00 hod. Stojí u ní další z mnoha soch Danta Alighieriho.

Zahrady Boboli

Poslední bod našeho výletu představovaly zahrady Boboli (Giardino di Boboli), jejichž prohlídka zahrnovala mj. muzeum porcelánu. V květnu mají otevřeno od 8:15 do 18:30 hod. Plné vstupné činí 7 €, snížené 3,50 €. Představa, kterou jsem o zahradách získala z Brownovy knihy, se úplně neshodovala s realitou. Nabyla jsem mylného dojmu, že se rozkládají na rovince a že by nebyl problém jimi prchat tak, jak to byl nucen udělat Langdon. Zahrady jsou nicméně umístěné na kopci a v horkém dni za plného žáru italského slunce není procházka jejich středem, kde je toho naneštěstí k vidění nejvíce, zrovna příjemná. Úzké boční uličky mezi zastřiženými živými ploty a stromky poskytují vítaný stín, ale zase žádnou zvláštní podívanou. Přesto se mi dostalo všeho, co jsem znala z knihy. Prohlédla jsem si fontánu bronzového Neptuna s trojzubcem, obelisk Ramsese II. i tzv. „obrovskou vanu“. Zpoza mříží jsem nahlédla do umělých jeskyní nazývaných Buontalentiho grotta. U výstupní brány jsem objevila sochu Braccio di Bartolo, vypaseného nahého trpaslíka sedícího na želvě.

Ze zahrad Boboli jsme se vydali zpátky přes Ponte Vecchio k Palazzo Vecchio. Před odjezdem do Empoli jsme si odpočinuli v hale Loggia dei Lanzimezi sochami.  Doufali jsme, že se tu i posilníme hrstkou sušenek, ale ani tady není dovoleno jíst. Halou obcházejí hlídači dohlížející na to, aby sem nikdo nevstupoval s pokrmy nebo třeba se psy. Po odpočinku nastal čas se s Florencií rozloučit. Před posledním ohlédnutím za katedrálou Il Duomo jsem si koupila suvenýr na památku, sošku Danta za 15 €.