Mezinárodní den pizzy: Vzdejte hold italské gastronomii
Málokdo ví, že celosvětově milovaná, do křupava vypečená italská pochoutka, slaví 9. února svůj mezinárodní den. A možná je toho, co o pizze nevíte, mnohem víc...
Pizza bývala jídlem chudých. Chlebová placka si však postupem času a přidáním kvalitních ingrediencí, získala oblibu ve všech společenských vrstvách. A tak se její rodiště, italská Neapol, honosí skvělou pizzou už od 17. století. Připravená v hliněné peci, vytápěné dřevem, získává jedinečnou chuť. Zřejmě největší rozmach pizzy přineslo období před první světovou válkou, kdy si ji přivezli do Spojených států amerických italští emigranti. Italové si ji ve svých komunitách připravovali jako skromné jídlo, které skvěle zasytí a je snadné na přípravu. Po celé zemi začaly brzy vznikat první pizzerie s nabídkou dovážky až do domu. Pizza se stala hitem. Hospodyňkám šetřila čas a chutnala celé rodině. A s postupem času pizza na své oblibě neztrácí. Ba naopak. Stále je jedním ze světově nejoblíbenějších jídel. A své místo si vydobyla i ve světě sportu. Vyhazování těsta do rytmu taneční hudby se nazývá Pizza freestyle a výhra v některé ze soutěží je pro kuchaře z celého světa prestižní záležitostí.
Upečte si tu svou
Recept na těsto:
- 0,5 kg hladké mouky
- 1 lžíce panenského olivového oleje
- 20 g droždí
- 2,5 dcl vlažné vody
- kávová lžička soli
Droždí rozdrobíme do vlažné vody a smícháme s ostatními ingrediencemi. Těsto propracujeme a vytvoříme dva bochánky. Ty necháme zabalené ve fólii odpočívat v lednici asi 12 hodin. Ideální je zadělat ráno a večer ji upéct. Z jednotlivých bochánků si na pomoučněném vále vytvarujeme placky, na které naneseme omáčku sugo z drcených rajčat, olivového oleje, cibule, soli, cukru, bazalky a česneku. Další ingredience přidáváme podle chuti a fantazie. Případně nikdy nezklame osvědčená klasika.
Čtěte také:
Tou nejznámější je bezesporu pizza Margherita, lákající na barvy italské vlajky. Ty vykouzlí červené sugo, bílé plátky bůvolí mozzarelly a svěží lísky čerstvé bazalky. Takto ji v italské Neapoli ochutnala roku 1889 i Savojská královna Margherita. Od té doby slavila pizza úspěch i ve vyšších společenských vrstvách, pro které byla dříve pouhá představa jídla, konzumovaného rukama naprosto nepřijatelná.
Chuti se meze nekladou
A tak dnes můžeme mít pizzu s mušlemi a chobotničkami (Frutti di Mare), s tuňákem (Pizza Tonno), se 4 druhy sýra (Quattro Formaggi) nebo Quatrro stagioni s klobásou, šunkou, artyčoky a houbami. Klasikou je také Pizza Prosciutto se sušenou šunkou nebo lehce pikantní Pizza Napoletana s ančovičkami a kapary. Dětská očka rozzáří pizza Hawai s kousky ananasu či sladká verze s tvarohem, čerstvým sýrem, ovocem, skořicí nebo čokoládou.
Čtěte také:
Pizza, ač je dnes už dámou v letech, nezaostává za současnými gastronomickými trendy a tak si můžete vychutnat verzi s přídavkem cvrččí mouky, nízko sacharidovou, bezlepkovou či veganskou. Pizza je prostě jako nepopsaná kniha. Popusťte uzdu své fantazii a 9. února oslavte Mezinárodní den pizzy velkým křupnutím!
Štítek:
Líbí se vám tento článek?
Můžete ho snadno sdílet na sociálních sítích se svými přáteli.
Přáli byste si navštívit tuto lokalitu? Stačí si vybrat.
Baví vás psát o zajímavých místech světa?
Hledáme nové nadšené kolegy do týmu, kteří by psali pro tento blog.