Nekonečné krásy cestování aneb Družičkou na svatbě ve Vietnamu

Souhrou náhod jsem se ocitla i se svým pětiletým synem jako host na svatbě ve Vietnamu. Z několika gurmánských výletů do pražské vietnamské tržnice Sapa jsem měla pocit, že už mentalitu i chutě této země důvěrně znám... Bylo to odvážné tvrzení. Znala jsem sotva střípek a o to zajímavější byl střet s tamní realitou.

Vietnam je jedno velké mraveniště. Odpusťte mi ten výraz. Toto přirovnání se zrodilo v hlavě mého synka, nevěřícně pozorujícího ruch vietnamských ulic. Skutečně je to tak. Všude se to tu hemží podnikavými lidmi. Za největší šťastlivce jsou považováni ti, kteří bydlí v přízemním bytě. Pak si takřka v obývacím pokoji otevřou živnost a od časných ranních hodin prodávají kolemjdoucím polévky nebo jiné lahůdky. Na noc pak v provozovně zaparkují skútr – nezbytný dopravní prostředek každé vietnamské rodiny.

Objevte kouzlo Vietnamu: Vyberte si zájezd!

Nezapomenutelná Hanoj

Už samotná procházka Hanojí pro nás byla exotickým zážitkem. Hlavní město leží na severu země a podle mne je tou pravou vstupní branou do Vietnamu. Doposud ne příliš poznamenanou vlivem západu tak jako o poznání modernější Ho Či Minovo město. Bydlíme ve staré čtvrti. Úzké uličky, vysoké domy s balkónky ověšenými mokrým prádlem, uctívané Ho Či Minovo mauzoleum, romantické jezero Hoan Kiem a sem tam nenápadný chrám, který vždy působí jako neuvěřitelná oáza klidu uprostřed rušné metropole. Orientaci nám usnadňuje pojmenování ulic podle obchodního i řemeslného zaměření.

Všech gurmánů ráj

Brzy ráno nás vzbudí  melodie linoucí se z místního rozhlasu. Velí vstát a s úsměvem se vydat do práce. Proplétáme se pouličním trhem, který se odehrává na zemi a nestačíme se divit. Spoustu ovoce a zeleniny vidíme poprvé v životě. Jsou zde i oblíbené houby, čerstvé tofu, mořské plody či žáby. Porcované vepřové a bůvolí maso si můžete i očichat. Nakrájeno vám bude přesně tak velké množství, jaké požadujete. A tak si hanojská babička, vysoká asi jako můj syn, každý den vyrazí na trh pro svých 6 nudliček masa. Projde se, popovídá si a její strava je vždy čerstvá. Žádné týdenní zásoby v lednici. Ryby zde porcují ještě za živa a malí krabi drcení v hmoždíři na tom nejsou o moc lépe. Mírně otřeseni místními zvyklostmi se doploužíme na snídani. Tou je samozřejmě silný vývar phô bó. Polévka plná výtečných rýžových nudlí, které synovi nesmírně chutnají. Já si přidávám chilli papričky, nakládaný česnek a limetku. Navrch porci čerstvých bylin, které dodají polévce zajímavou nahořklou chuť. Sedíme na malých plastových židličkách, jako ve školce. Horká polévka je úžasnou vzpruhou i ve 30 stupňovém vedru.

Čtěte také:

Skála, loď, nebo strašidelný hrad? Netradiční svatební místa pro odvážné

Dobíháme na autobusové nádraží, odkud naše cesta pokračuje směrem do vesnice Tu’ Lam. Na pravou vietnamskou svatbu. Očekávání jsou rozporuplná, každopádně velká! Ověšeni igelitovými pytlíky s různými pochoutkami z trhu usedáme na přední sedadla. Což se po několika minutách ukáže jako skvělá volba! Jízda městem je trhavá a za branami Hanoje až bláznivě rychlá. Nad hlavou visí řvoucí obrazovka s místními hudebními hity. Ta nás hypnotizuje až do doby, než se za námi začnou ozývat zvuky, neklamně signalizující slabost vietnamských žaludků. Snad polovina lidí zvrací do pytlíku, nebo to alespoň naznačuje. Tentokrát mi ani nevadí, že pytlíky s páchnoucím obsahem spontánně vyhazují z okna. I jindy proklínaná ledová klimatizace se pro tuto chvíli stává mým přítelem. Syn zvládl cestu s úctyhodným klidem.

Zažijte dobrodružství ve Vietnamu

Zlatý poklad venkova

Dorazili jsme do vesnice. Užíváme si nádherný kontrast s rušnou Hanojí a čerstvý vzduch vonící trávou. Betonové domky poklidně sedí uprostřed rýžových polí. Je právě doba sklizně a tak můžeme vidět zralé klasy této světově nejužívanější plodiny. K synově velkému nadšení pozorujeme malé kombajny a historické mlátičky přímo v akci. Ti méně majetní sklízí do snopů ručně. Zlatý poklad se suší všude. Na střechách domů, které jsou právě pro tento účel rovné, na chodnících i silnicích. U vodních příkopů mezi políčky se pasou krásní vodní buvoli. Poklidnou atmosféru místa naruší zájem místních vyfotografovat si naše blonďaté hlavy. Tamtamy fungují dokonale a jako exotičtí cizinci v zapadlé vesnici budíme značný rozruch. Od té doby už jsme si nikdy u vodních buvolů v klidu neposeděli. Pokud nás nefotili a neobjížděli na kolech děti, plnící povinnou školní docházku, fotili nás a objížděli na skútrech dospělí. Musím uznat, že sláva je pěkně únavná.

Svatební přípravy

Mezitím v rodinách novomanželů probíhaly velké přípravy na zítřejší slávu. Sjelo se široké příbuzenstvo. Nevěsta si za zhruba 50 Kč vybrala nádherné šaty v půjčovně. Účes a líčení obstarala ověřená kosmetička s kadeřnicí v jedné osobě. Strýčci a tetičky brzy ráno porazili dvě prasata. Zabijačka probíhala na betonovém dvorku. Vesničané vyzbrojení ostrými mačetami a dřevěnými prkýnky ovládali svou práci přímo mistrovsky. 

Čtěte také:

Cenově dostupná exotika: 6 tipů kam vyrazit v zimě za sluncem

Odcházíme na trh pro ovoce a posnídat phô bó. Syn začíná z té rozličnosti chutí a přemíry nových vůní stávkovat. Jeho celodenní strava se tak sestává z pšeničné bagety s marmeládou – gastronomického pozůstatku francouzské kolonizace – vařené rýže, ovoce a zeleniny. Nedělá mi problém ho pochopit. I já snadno odolávám nabídce psího, krysího nebo kočičího masa v restauracích. Přesto věřím, že jsou to pokrmy výživné a chutné. Naštěstí je zde skvělé tofu a také nám bližší kuřecí nebo vepřové maso, připravené se stejnou pečlivostí.

Růžová družička

Vracíme se domů, kde začíná svatební rej. Synovi oblékám z krosny pěkně zmuchlané kalhoty s košilí a sobě typické vietnamské šaty Ao Dai s ruční květinovou výšivkou. Zakoupila jsem je přímo u švadleny v Hanoji. Konkrétní model vybrala sestra nevěsty. A tak stojím mezi hosty celá zářivě růžová. V hledáčku mnoha fotoaparátů, jak jinak. Svatba se odehrává na dvoře před domem. Vše je nazdobené červenými mašlemi a volány. Nově příchozí předávají finanční dar, který maminka nevěsty bez jakýchkoliv okolků ihned přepočítá. Částku si uloží do paměti, aby mohla být při pozvání na jejich svatbu darována ve stejné výši. Jak důmyslné. Navíc se výběrem peněz celá sláva zaplatí.

Zájezdy do Vietnamu za hubičku

Novomanželé sedí v čele pod pódiem a najatý moderátor povídá o jejich lásce. Samozřejmě nerozumíme ani slovo, ale výjimečnost okamžiku lze cítit i bez překladatele. Hosté se průběžně obměňují, neboť jich jsou dohromady stovky. Z toho důvodu také svatba probíhá celé tři dny. Přichází na řadu proslov ženicha a nevěsty. Polibek a focení. Atmosféra se promění jakmile se začne nosit na stůl. K talířkům se slunečnicovými semínky a bonbóny přibudou velké tácy s miskami, hůlky a jde se na to! Vodní špenát s česnekem, zabijačkové pochoutky, polévky, kuřecí kari, tygří krevety a rýže. Jí se dlouho, povídá se. Muži popíjí domácí rýžovou pálenku a nemohu říci, že s mírou. Jsem ráda, že ženám se zde alkohol nevnucuje. Příbuzní se střídají na pódiu, aby předvedli své umění zpěvu v tolik oblíbeném karaoke. Děti šťastně pobíhají všude kolem, trhají plody karamboly, malé banánky a řádí v houpačce. 

Pochoutky od farmářů

Druhý den jdeme na procházku a konečně si užíváme klid bez focení. Líbí se mi, že i sebemenší kousek půdy u cesty je osázen saláty a bylinami. Vietnamci dobře znají jejich účinky a vědí, kdy je vhodné jaký pokrm jíst. Proto se také stánky s občerstvením i ve městech během dne důmyslně obměňují. Na trhu si pochutnáváme na čerstvém sojovém mléku a sladkém dezertu ché. Ten si můžete nechat namíchat dle svých chuťových preferencí. My volíme fazole, kandovanou kůru z pomela a kokosové mléko. Výživné a lahodné.

Loučení s vesnicí je dojemné a cesta autobusem zpět do Hanoje jako přes kopírák. Naposledy procházíme centrem a uličkami staré Hanoje. Potkáváme ženy s vahadly v typických kloboucích. Kupuji si balíček z banánových listů, který ukrývá hrst zelených zrnek mladé rýže. Úžasně čerstvá chuť mi nadlouho utkví v paměti. Syn usrkává čerstvě vylisovanou šťávu z cukrové třtiny a oba cítíme, že nám Vietnam bude moc chybět. Poslední procházka kolem jezera Hoan Kiem a pak už směr letiště. Děkujeme Vietname!