Odkud pocházejí moderní jídla?

V dnešní globální době si můžete zajít či objednat téměř cokoli z jakékoli části světa. Zamýšleli jste se někdy nad tím, odkud moderní jídla doopravdy pocházejí? Některá z nich vás možná překvapí...

Pho

První zmínky o oblíbené vietnamské polévce spadají do počátků 20. století. Pouliční prodejci ji nabízeli ve svých mobilních kuchyních, které přemísťovali pomocí nosných tyčí. Na jedné straně měli kotlík s vařící vodou, naproti pak veškeré koření, nudle a nádobí. Míchání a prodej Pho byla čistě mužská záležitost. Zamilovali si ho především ve městě Hanoi, kde začaly vznikat první stánky. Původně hovězí polévka (Pho bo) s rýžovými nudlemi, cibulkou, chilli, bambusovými výhonky a bylinkami má dnes mnoho podob. O její zahraniční popularitu se postarali až vietnamští uprchlíci, kteří se po Vietnamské válce (1955–1975) rozutekli s receptem do světa.

Objevujte s námi svět

Guacamole

Guacamole se používá jako pomazánka nebo přísada dalších pokrmů (třeba tacos, burgery apod.) Za svoji typicky zelenou barvu vděčí jedinému ovoci: avokádu. Po jeho rozmačkání se k němu přidá sůl, rajčata, citrónová šťáva a chilli. Avokádo začali poprvé sklízet a využívat Aztékové ve Střední Americe (dnešním Mexiku) už 10 000 let př. n. l.! Tato „aligátorská hruška“ jak je jí v mnohých zemí přezdíváno, se postupně začala rozšiřovat na sever Ameriky, kde si její semínka v roce 1935 nechal patentovat jeden farmář z Kalifornie. Avokádo je dnes považováno za superpotravinu a její spotřeba razantně stoupá při oslavách mexických svátků nebo při finále amerického fotbalu – Super bowlu, kdy ve Spojených státech spořádají za jeden večer 63 milionů kilogramů guacamole.

Poke bowl

Poke bowl se dnes těší ve světě velké oblibě. Tento původem havajský pokrm je barevný, lehký a zdravý. Pravé havajské Poké (doslova znamená nakrájet, nasekat) se skládá ze salátu, čerstvého syrového tuňáka popř. jiné ryby, rýže, barevné zeleniny, koření a sójové omáčky. Chuťovým pohárkům se meze nekladou, a tak si do misky můžete namíchat téměř cokoli. Pak už jen stač zavřít oči a v představách se kolébat v rytmu tance hula s květinovým věncem na krku... 

Čtěte také:

Středomořská kuchyně v UNESCO

Musaka

Do roku 1920 byla musaka jednoduchým balkánským pokrmem, který se skládal ze zeleniny a mletého masa. Popularitu „italským lasagním“ (jak se pokrmu občas přezdívá), dodal roku 1920 Nikos Tselementes, který do receptu přidal bešamelovou omáčku a jídlo se rázem stalo hitem celého Balkánu. Populární je dnes i vegetariánská verze, která nahradila mleté maso lilkem, cibulí, česnekem a račaty, to vše rozdělené do několika vrstev pomocí brambor.

Falafel

Falafel je dalším oblíbeným vegetariánským pokrmem, který podle jedné z teorií vznikl už před 1 000 lety v Egyptě, odkud se rychle rozšířil do celého arabského světa. „Filfil“ popř. „pilpil“, ze kterého dnešní název vznikl, doslova znamená malé kuličky. Falafel jsou skutečně smažené koule z cizrny či fava fazolí, které jsou často servírované s hummusem a sezamovou (tahini) omáčkou. Tato trojkombinace známá jako falafelský talíř je skvělým zdrojem proteinů a neobsahuje skoro žádné tuky. Podává se buď klasicky na talíř, oblíbená je i varianta v pita chlebu s jogurtovou omáčkou.

Cestujte bez obav: Nové připojištění vás chrání před potížemi s Covid-19

Laksa

Podle jedné z teorií pochází název Laksa z Hokkienu (oblast v jihovýchodní Asii) a znamená “pikantní písek” – odkazuje na chuť a strukturu mletých sušených krevet. Někteří zastávají názor, že jméno laksa je odvozeno ze starověkého perského označení nudlí. Tato pikantní polévka je nejpopulárnější v Indonésii, Malajsii, jižním Thajsku a Singapuru. Každá oblast má samozřejmě vlastní recept, který se odlišuje poměrem místních surovin, ale všechny mají stejný základ, tedy tenké nudle s kuřecím masem, krevetami nebo rybou podávané buď v polévce z kokosového mléka nebo se sladkokyselou příchutí.

Hummus

Hummus je dnes už notoricky známý dip, který se k nám dostal z Libanonu. Pochází z arabského slova „himmas“ tedy cizrna a pro země středního východu představuje něco jako národní jídlo. Kromě uvařené a rozmačkané cizrny do správného hummusu dále patří tahini (sezamová pasta), olivový olej, sůl, česnek a citronová šťáva. Podává se k pečivu, nejlépe k pita chlebu nebo jako příloha k ostatním chodům. První dochovaný recept pochází ze 13. století z egyptského hlavního města. Ten se sice skládal z rozmačkané cizrny, ovšem chybělo mu tahini a česnek. Na dlouhou dobu se pak hummus ukrýval v Damašku, dokud se v 19. století znovu nerozšířil do světa. 

Čtěte také:

Recept na tradiční řeckou musaku

Bulgogi

Historie pokrmu sahá až do roku 37 př. n. l. do korejské provincie Pyongan. Tehdy se mu říkalo maekjeok a hovězí maso nakrájené na kousky, které je jeho základem, se napichovalo na jehlu a grilovalo se nad otevřeným ohněm. Ve svých prvopočátcích byl maekjeok určen především pro šlechtu a bohatší vrstvy společnosti. Dnes se pokrmu říká bulgogi, což v korejštině znamená „ohnivé maso“ jakožto odraz faktu, že se nakrájené hovězí kousíčky grilují nad otevřeným ohněm. Konzumace pokrmu má pro korejský lid velmi kulturní význam. Rodiny a přátelé se scházejí v restauracích, kde si objednají již namarinované maso a sami si ho opékají na grilu, který je umístěn uprostřed každého stolu.

Fajitas

První psané anály o této dnes již kulinářské pochoutce pocházejí ze 30. let 19. století z Tex-Mex oblasti neboli ze sousedících států - amerického Texasu a Mexika. Základní ingrediencí, která patří do kukuřičné tortily je nasekané hovězí maso – konkrétně hovězí bok. Původně byla tato část hovězího masa coby „zbytku“ určená převážně pro samotné řezníky a vaqueros – mexické kovboje, kteří je často dostávali jako součást výplaty. Dlouhou dobu byl proto tento kus masa pro veřejnost velká neznámá. V roce 1969 začal Sonny Falcon nabízet první veřejné fajitas ve městečku Kyle, stát Texas. Do správné Fajitas tortily dále patří cibule, paprika, salát, smetana, quacamole, salsa, sýr, fazole a nasekaná rajčata. Samozřejmě dnes již existují i další variace s kuřecím masem nebo vegetarianská varianta, která je zcala bezmasá.

Čtěte také:

Putování za italskými lahůdkami

Veggie burger

Stále se rozrůstající komunita lidí nekonzumujících maso neunilka pozornosti restauračním zařízením, které množství svých receptů upravili tak, aby byly po chuti právě „meat-free“  zákazníkům. Do hledáčku se samozřejmě dostal i klasický burger. Proto Vás asi nepřekvapí, že v roce 1980 spatřil světlo světa první „Gardenburger“ servírovaný ve vegariánské restauraci Paula Wennera v Oregonu, USA. Mezi dvě housky na sebe tenkrát poskládal cibuli, houby, sýr, vajíčko, hnědou rýži, ovesné vločky a koření. Od té doby se recept mnohokrát poupravil, aby byl vždy originální a co nejchutnější. Bezmasá varianta burgeru se stala natolik žádaná, že se dostala i na meníčka řetězců rychlého občerstvení. Těm bezmasý burger pomohl prorazit na trzích, které kvůli svému náboženskému či jinému přesvědčení, řetězcům rychlého občerstvení nakloneni příliš nebyly.

Milkshake

První zmínku o známém letním osvěžujícím nápoji datujeme do roku 1885, kdy v Britských novinách vyšel článek propagující právě milkshake. Nicméně první nápoje tohoto typu nebyly vůbec takové, jaké známe dnes. Do shaku se dříve zcela běžně přimíchával alkohol a vajíčka, a byl proto prodáván jen dospělým. Změnu přinesl až Ivan Coulson, který v roce 1922 přidal do shaku magickou ingredienci – zmrzlinu. Od té doby se varianta s alkoholem přesunula do pozadí a varianta s mlékem a zmrzlinou různých příchutí začala být populární po celém světě.