Poznejte všechny chutě Istanbulu

Istanbul, pulzující město, ležící na rozhraní Evropy a Asie je ideálním cílem podzimních výletů. I v říjnu a listopadu tady většinou můžete nosit jen krátký rukáv. Poté co se proberete z mírného kulturního šoku, který tady asi prožije každý Evropan, můžete vyrazit na prohlídku jedinečných památek i bazarů s neopakovatelnou atmosférou.

Jedním z nejznámějších bazarů je Velký bazar (Kapalı çarşı), který nezůstává nic dlužen svému jménu. Nachází se nedaleko centra města, ve čtvrti Beyatit. Ve spletitých uličkách není těžké ztratit orientaci. Je jich tady šedesát šest a v nich se tísní více než čtyři tisíce obchůdků. Jedná se tak o největší krytý bazar na světě. Z množství vodních dýmek, špičatých papučí, kožených bund, zaručeně značkových parfémů, zlata, starožitností, koberců či keramiky se vám zatočí hlava. Já se do tohoto orientálního bludiště vydávám na výpravy za kořením. Nejvhodnější dobou pro návštěvu je všední den. Vyhnete se tak zástupům místních hospodyněk, spěchajících nakoupit co nejčerstvější potraviny na sváteční tabuli.

Mým nejčastějším úlovkem bývá sušené ovoce. Úžasně měkké meruňky, fíky, datle či švestky vás překvapí svou vynikající chutí. A příjemně nízkou cenou. Nevím jestli skvělou chuť zajišťují kvalitní vstupní suroviny nebo sušení na žhavém tureckém slunci, ale doma se mi nikdy nepodaří dosáhnout ani z poloviny tak chutného výsledku. Ořechové stánky doslova přetékají horami pistácií,  praženými lískovými oříšky i obrovskými vlašáky

Spoustu lákadel i neodbytných prodavačů skrývá také trh s kořením. Mezi koupě chtivými zákazníky se tu proplétají prodavači silného černého čaje, sezamových kroužků i kebabu. Tuto část tržnice najdete bez problémů i se zavázanýma očima. Vůně čerstvého koření je nejlepším vodítkem. Většina prodavačů vám ochotně v několika světových jazycích popíše svůj sortiment. Nezapomeňte smlouvat, patří to k místnímu koloritu. Během první návštěvy mě překvapilo nevídané množství koření. S jistotou jsem dokázala poznat jen skořici, kardamon, šafrán a mletou papriku. Té tady mimochodem mají asi 15 druhů. Od uzené, pálivé, míchané se šafránem či speciálních směsí na kuřecí maso či karbanátky.

Pokud patříte k milovníků kávy, pak si tady přijdete na své. V každé uličce narazíte na několik kaváren, soutěžících o přízeň turistů. Zkuste zajít do té, ve které sedí nejvíce místních. Měla by to být záruka opravdu chutné kávy. Tu si můžete koupit i v krámcích se zrnkovou kávou. Obvykle je prodávána spolu se sypanými čaji. Turecko vyprodukuje ročně přes 120 tisíc tun čaje a téměř celou tuto produkci zvládnou spotřebovat sami. Řadí je to mezi světovou špičku spotřebitelů a producentů čaje. Příprava pravého tureckého čaje je tak trochu alchymie. V tradičních čajovnách můžete pozorovat rituál během kterého vzniká lahodný mok ve dvojité konvičce.

Mezi mé oblíbené zastávky patří také stánky se sladkostmi. V těch tureckých je obvykle větší než malé množství cukru. Zarytí dietáři musí přimhouřit oči. K těm nejtypičtějším patří lokum. Vytvořili jej prý mistři cukráři v 18. století na příkaz sultána. Stav jeho chrupu byl tak žalostný, že dokázal kousat jen tuto cukrovinku. Tradiční želé, plněné směsí ořechů, obalené cukrem či strouhaným kokosem, tady kupují turisté po kilech. Své místo na stole sultána měla i chalva, která svým vzhledem vzdáleně připomíná turecký med. Ve skutečnosti se jedná o mletá sezamová semínka smíchaná s cukrem, medem a lískovými ořechy či pistáciemi. Já dávám přednost super křupavé baklavě, připravované z tenkých plátků těsta, proložených náplní z vlašských ořechů. To vše zalité bohatou dávkou karamelu nebo cukrového sirupu.

Po vyčerpávající procházce mezi stánky možná zatoužíte po něčem dobrém k snědku. Přímo v tržnici se nachází množství restaurací, specializujících se povětšinou na tradiční tureckou kuchyni. Ochutnat tady můžete kebab, kuličky z mletého masa zvané kőfte, směs zeleniny zvanou ghivec nebo stálici našich jídelen okra což je tolik oblíbené maso s mrkví. Já, jako velká milovnice lilku upraveného na všechny způsoby, obvykle neodolám specialitě zvané imam bayildi. Jedná se o lilek plněný osmaženou cibulkou a rajčaty. Podává se za studena a je nesmírně osvěžující. Před objednávkou pokrmu si nezapomeňte řádně prostudovat jídelní lístek. Vysoká cenová hladina v některých restaurací by vás mohla nepříjemně překvapit.

Velmi lahodné jsou i turecké nápoje. V tržnici si je můžete vychutnat v některém z barů nebo u stánku s ovocem. Skvěle chutná čerstvě vymačkaná šťáva z granátových jablíček či citrusů. Všechny neduhy prý rozpustí tradiční otomanské nápoje připravované z přísně tajných směsí koření a medu.  Na duši i těle zahřeje salep. Nápoj, konzistenčně připomínající řídký puding, je připravován z mléka, cukru, skořice a hlavně rozemletého kořene rosliny zvané vstavač mužský. Velmi oblíben je zejména mezi muži. Měl by mít údajně přímo zázračný vliv na potenci. Pomáhá i při dýchacích obtížích či vysokém tlaku. I tento zázračný nápoj si můžete koupit ve stáncích s kořením.

V Istanbulu je samozřejmě více tržišť, ale Velký bazar je jejich skutečným králem. Přes den připomíná hlučné mraveniště. S příchodem večera ruch utichá. To aby měli trhovci chvilku klidu než začnou vyprávět dalším turistům některý z příběhů tisíce a jedné noci.