Svatební zvyky a tradice z celého světa

Snad každá žena už jako malá plánovala perfektní svatbu plnou kytic, jídla, nádherných šatů a přátel. Existují však určité náležitosti, které již po generace nesmějí chybět na žádné takovéto události. Tyto tradice se liší snad u každé země, seznamte se tedy s těmi nejvýraznějšími!

Svatba samotná je snad všemi kulturami chápána jako posvátný rituál přechodu, který se celkem skládá ze dvou fází. V té první se snoubenci oddělí od dosavadního života a v rámci druhé etapy přijmou novou roli, opustí stávající rodinu a vytvoří si novou. Celý rituál dovrší právě svatebním obřadem a svatbou jako takovou, během které například děti poděkují rodičům za výchovu a ochranu v dětství. Z JÁ se najednou stane MY a oba lidé přijmou odpovědnost za novou rodinu.

Evropské svatební zvyky

Ač se to nezdá, na velmi zajímavé svatební tradice můžeme narazit již v sousedství. V mnoha ohledech se okolní tradice podobají těm zdejším, dá se však říct, že naši zahraniční sousedé je posunuli na zcela novou úroveň. Podobně jako u nás, je například i v Německu zvyklostí rozbíjení talířů pro štěstí, za oběť tam však padne mnohem více kusů nádobí, než kdy u nás. Únos nevěsty v Rumunsku pak zahrnuje alespoň dvoudenní útěk, jinak si muž ženu nezaslouží. Velice netradičně probíhá oslava manželství v Albánii, kdy mají ženich i nevěsta oslavu zvlášť. Žena slaví od pátku do neděle, kdy se u ní vystřídají přátelé a nejbližší rodina. Muž se svou rodinou přijde na manželčinu oslavu v sobotu večer, zdrží se zde 3 nebo 4 hodiny, během kterých proběhne krájení dortu a první tanec. Ženich pak odchází a svatební oslavu si uspořádá v neděli.

V Irsku je pravidlem, že žádná žena nesmí na svatbu přijít v zelených šatech – to by přineslo novomanželům jen smůlu. Velice netradiční je pak předsvatební zvyk ve Skotsku, kde žena rodině budoucího manžela prokazuje svou lásku přivázáním ke stromu. Aby toho ponížení nebylo málo, kolemjdoucí po ní mohou házet vajíčka a odpadky – teprve tak se pozná, že je na manželství připravená. O kousek dál, ve Velké Británii naopak uznávají krásu a eleganci v tento významný den. Malé družičky v překrásných šatech po cestě rozhazují kvítky a atmosféru skvěle dokreslí květinová výzdoba. Flower girls, jak se těmto malým holčičkám přezdívá, pak mají podobnou barvu a styl šatů, jako nevěsta. Květiny jsou na britské svatbě velmi důležité, jelikož předpovídají krásný a šťastný život novomanželů.

Zcela jedinečné je ve svatbách Řecko. Svatba je zde speciální událost, která se týká opravdu i té nejvzdálenější rodiny a mnohdy na ni padne většina rodinných úspor. Oslavy jsou to opravdu velké, jen pro představu, sto lidí je opravdu málo na typickou řeckou svatbu. Rozhodně se však není čemu divit – neznám snad nikoho, kdo by se nechtěl pochlubit svojí překrásnou svatbou v Řecku, třeba na vrcholku útesu nad azurovým mořem.

Svatební zvyky v Asii

Přesunem na další kontinent se dostáváme i na zcela novou úroveň svatebních zvyklostí. Tyto se však diametrálně liší od těch evropských. V Indii bude nevěsta v červených šatech a ruce bude mít pomalované hennou. Ornamenty symbolizující štěstí, lásku a naději malují zpravidla nadaní příbuzní. Tyto zvyky ostatně převládají ve většině hinduistických zemí. Předsvatební přípravy trvají většinou celý den a slouží tak jako trénink na několikahodinový svatební obřad.

I zde jsou svatby ohromnou událostí, při které hraje velkou roli rituální oheň a požehnání rodičů. Sejde se až tisíc hostů, kteří se společně baví, tančí a pochutnávají si na vegetariánské hostině. Na oslavu takovýchto rozměrů mnohdy padnou veškeré rodinné úspory, ale rozhodně to stojí za to. Zajímavé je, že celý den probíhá bez podepisování jakýchkoli papírů či následného hlášení úřadům. Jako důkaz uzavření sňatku stačí svědectví hostů a fotka z oslav.

Naprostým opakem je průběh svatby v Japonsku. Obřadu se smí zúčastnit pouze nejbližší rodina, pro přátele je později uspořádána neformální oslava. Tradice v Číně pak patří mezi ty extravagantnější. Nevěsta z oblasti Tujia musí měsíc před svatbou plakat alespoň hodinu denně a při této činnosti se k ní připojují i ostatní ženy v rodině. Toto funguje jako příprava na to, že v manželství není vše jen lehké.

Svatební tradice v Africe

Afrika je kontinent, který rozhodně nepodceňuje přípravy. Ty zde trvají klidně půl roku, během kterého se setkávají všichni příbuzní. Výsledkem pečlivého chystání je nevěsta oblečená v barevných látkách, ve vlasech má zapletené korálky nebo třpytivé šperky a na hlavě má látkový turban. Některé africké kmeny požadují účast postarší a tedy zkušenější ženy z vesnice při první manželské noci. V Keni otec poplive nevěstinu hlavu a prsa před odchodem z vesnice, což je již mnoho let považováno za akt požehnání. A nakonec Mauritánie – zdejší muži našli zálibu v ženách plných tvarů, před svatbou tedy musí každá nevěsta projít tukovou formou. Ženy tak naberou na objemu i na kráse.

A jak je to se svatebními zvyky u nás?

Pečení koláčů, polévka z jednoho talíře, rozbíjení nádobí, únos nevěsty, špalek se sekyrou a vínem – to je jen malý výčet toho, co všechno se u nás během svatebního dne dodržovalo. Většina těchto tradic pochází z pohanské doby a velké množství zvyků z tohoto seznamu se již zapomnělo.

Z těch tradic, které se dodržují dodnes, patří mezi nejznámější házení svatební kytice a společné krájení dortu. Při tomto zvyku platí, že ten z partnerů, který má ruku na noži výš, má v manželství navrch. Stejně tak je již od nepaměti zvykem házet po novomanželském páru rýži. Tento rýžový déšť po obřadu symbolizuje hojnost. Dále každá nevěsta nesmí zapomenout něco starého, kvůli zachování rodinné tradice. Něco nového symbolizuje šťastný začátek pro novou generaci. Půjčené pak ukazuje, že si novomanželé berou k srdci rady ostatních a modrá je symbolem věrnosti, lásky a moudrosti.