Svatojakubská pouť do Santiago de Compostela

Pokud toužíte po útěku z každodenní rutiny nebo chcete zažít něco opravdu dobrodružného, pouť je ideální způsob pro obě varianty. Obzvlášť pokud tato pouť zahrnuje procházku dlouhou i pár stovek kilometrů a projdete při ní hned několik států.

Tato konkrétní pouť zahrnuje síť dvanácti poutních cest, které společně mají jeden a ten samý cíl – hrob svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela. A pro některé poutníky ani zde cesta nekončí. Mnozí pokračují dalších sto kilometrů na pobřeží do Finistery, což je místo z minulosti známé jako konec světa. Pokud se na tuto cestu vydáte, správný směr si udržíte díky moderním značkám ve tvaru mušlí nebo žlutých šipek. Na posledních sto kilometrech je pak navíc několik betonových patníků, které krom značení cesty také ukazují, kolik kilometrů ještě zbývá do cíle.

Zájem o Svatojakubskou pouť má celá Evropa

Ve středověku vedly k absolvování této cesty čistě náboženské pohnutky, věřící takto vyjadřoval svoji zbožnost, víru a pokání, zároveň šlo o jakýsi prostředek k očištění. V dnešních dnech je škála důvodů o dost pestřejší – lidé chtějí překonávat své sportovní výkony, objevovat vzácné památky nebo krásnou a rychle se měnící krajinu, poznávat nové kultury. Za těmito účely zdolávají cestu pěšky, na kole, občas i na koni. Již dlouhá léta se jedná o pouť tak oblíbenou, že byla zapsána i na seznam světového dědictví UNESCO a značení je financováno z grantů Evropské unie.

Podle způsobu dopravy vás čeká buď sto kilometrů chůze nebo dvě stě kilometrů jízdy na kole. Během cesty pak sbíráte razítka s daty - credencial, která jsou zaznamenávána do poutního pasu. O vydání této poutní knihy je možné si zažádat i v České republice. Všechna razítka z celé cesty pak tvoří potvrzení o vykonání této pouti. O poutnících se vedou také statistiky a to v Kanceláři poutníků v Santiagu. Celé putování je tedy velmi oficiální a má svá pravidla i zvyky. Jednou ze zmíněných tradic poutě je pozdrav – Ultreia a Buen camino znamená v překladu něco jako „měj dobrou cestu“.

Svatojakubská cesta od začátku až do konce

Tradičně se má cesta začínat z místa bydliště. V rámci naší země se dá například na jednu z dvanácti tratí připojit z hlavního města Prahy. Tato trasa začíná v Le Puyi a krom Prahy se na ni dá připojit z Ženevy nebo Kostnice. Nejedná se však o výlet na jediný den, každý poutník tak musí vyřešit ubytování – v Německu, Francii, Portugalsku a Španělsku jsou pro poutníky vytvořeny ubytovny zpravidla s 25-30 lůžky, sprchou, malou kuchyní a někdy i prádelnou. Cena v takovéto ubytovně se pohybuje okolo 5-10 euro na noc a to podle typu konkrétního typu ubytovny. Obecně platí, že obecní ubytovny patří mezi ty levnější, církevní jsou většinou za dobrovolný příspěvek a soukromé jsou dražší, ale také luxusnější. Otevřeno zde bývá od 13 do 8 hodin a přenocování bývá možné pro každého na jednu noc.

Vystavování poutní knížky funguje po celý rok, stejně jako ubytovny. Pouze počet otevřených ubytovacích zařízení se liší podle sezony. Během léta, kdy je zájem turistů maximální, je otevřeno největší množství ubytoven. Toto je praktické především přes červenec a srpen, kdy jsou ve Španělsku letní prázdniny. Na vše se zde stojí fronty a sehnat v tomto období ubytování je velmi stresující záležitost. Přes zimu je naopak k dispozici jen pár ubytoven, které jsou od sebe na takovou vzdálenost, která se dá ujít. Mimo prázdniny a hlavní sezonu chodí především poutníci, kteří mají zájem o zajímavější setkání. Narazit mohou na mnoho temperamentních Španělů nebo na jiné poutníky. Pro tyto účely jsou nejlepší jarní a podzimní měsíce – duben, květen, září a pak také říjen. Podle období se hodně liší také počasí – zatímco v létě po cestě můžeme naměřit až 40 stupňů, v zimě na vyšších místech narazíme na sníh a vytrvalé deště.

Na cestách často potkáme důchodce a protože by i cesta na kole byla pro některé z nich dost náročná, je možné vybírat z více druhů dopravních prostředků. Odvážnější variantou je jízda stopem nebo spolujízda s jiným poutníkem na základě předchozí domluvy, běžnější způsob je pak využití dálkového autobusu nebo vlaku. Rozhodně však stojí za to alespoň kus cesty ujít. Hory a roviny se střídají rovnoměrně, nejnáročnější jsou Pyreneje. Projít se můžete po lesních pěšinách, polní cestě i asfaltové silnici. Malé vesničky, liduprázdná krajina a jen pár velkých měst v okolí jsou jen hrstkou krás, na které můžete při pouti narazit. 

Kolektivní stravování

Nejen ze zážitků může poutník přežít, je tedy jasné, že je třeba vyřešit ještě otázku stravování. Krom ubytoven je pro turisty zřízeno i několik restaurací, které nabízejí speciální poutnické menu. Za 10 euro zde dostanete tři chody, přičemž jídlo je pestré a chutné. Otevřeno bývá většinou od 19 hodin, proto je lepší počítat se stravováním v restauraci pouze večer. Strádat však nebudete ani přes den – po cestě narazíte hned na několik obchůdků s potravinami, ve kterých mají nejen dobrý a kvalitní výběr, ale také velmi přijatelné ceny. Myslete však na to, že mezi dvanáctou a sedmnáctou hodinou v některých zemích dodržují odpolední siestu a v neděli bývá většina obchůdků zavřená úplně. Pokud cestujete ve skupině, nebo si po cestě s ostatními poutníky skupinu vytvoříte, stravování bude o to příjemnější záležitost. V podobných skupinách se vaření rozvrhne mezi členy a výsledkem pak bývají opravdové hody.

Čím lehčí batoh, tím lehčí duše poutníka

Toto pořekadlo v případě stakilometrové pouti opravdu platí, zároveň je ale důležité správně rozvrhnout, co všechno do zavazadla patří. Většinu nezbytností seženete v outdoorovém obchodě. Základem je lehký spacák a dobrá obuv – trekové boty, nejlépe kotníkové a především dobře prošlápnuté. S oblečením spíše šetřete, zcela postačí jen pár triček, pláštěnka a kalhoty na chladnější i teplejší variantu cesty. Samozřejmostí by pak měly být silné ponožky a čepice proti slunci. Z různých nástrojů pak nezapomeňte přibalit kapesní nožík a čelovku, opalovací krém, náplasti na puchýře a lahev na pití. Někteří poutníci nosí také malé množství pracího prášku, kolíčky a špunty do uší – nocování s dalšími třiceti lidmi přece jen může být se špunty o něco snesitelnější.

Batoh samotný by měl být lehký a především kvalitní, aby při chůzi se zátěží příliš netrpěla záda. K identifikaci pak postačí občanský průkaz nebo pas. Některé turisty potkáte také s mušlí hřebenatkou, tedy se symbolem poutníků. I přes odlehčenou atmosféru této cesty rozhodně nezapomínejte na cestovní pojištění, při podobném výšlapu je pravděpodobnost poranění o něco vyšší než na běžné dovolené. Vidina takto dobrodružné cesty v rozsahu stovek kilometrů je lákavá snad pro všechny, ne vždy je však z časových, zdravotních, či jiných důvodů realizovatelná. V takovém případě je možné spokojit se s jednodušší variantou. Svatojakubská pouť je velmi známou událostí a tak se i u nás koná dvanáctikilometrový výšlap, během kterého poutníci poznávají kostely a kláštery po Česku. V letošním roce se tento jednodenní výšlap koná v sobotu 17.3.2018, tak si jej rozhodně nenechte ujít!