Taj Mahal: výraz lásky a symbol Indie

Monumentální pomník Taj Mahal (česky také Tádž Mahal) stojí ve městě Ágra v severním indickém státě Uttarpradéš. Indický mogul Šáhdžahán ho nechal postavit na památku své předčasně zesnulé manželky Mumtáz Mahal (perly paláce), jako důkaz věčné lásky a oddanosti jen pro ni. Od roku 1983 je Tádž Mahal součástí seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a od roku 2007 také jedním z vítězů ankety Nových sedm divů světa. Světoznámý symbol Indie ročně navštíví až 8 milionů turistů.

Zrcadlo půvabu

Zatímco ostatní manželství byla pro Šáhdžahána čistě formální, svou druhou manželku Mumtáz velice miloval. Zemřela 17. června 1631 po porodu jejich čtrnáctého dítěte. Její tělo bylo původně pohřbeno v Burhanpuru, ve zděné zahradě Zainabad na nábřeží řeky Tapti. Toto místo se však Šáhdžahánovi nezdálo dostatečně vhodné k odpočinku pro jeho nejmilovanější ženu. Proto bylo tělo vyjmuto z hrobu a převezeno ve zlaté rakvi zpátky do Ágry. Tam bylo na pobřeží řeky Yamuna pohřbeno v malé budově. Šáhdžahán začal uvažovat o stavbě majestátního mauzolea. Trvalo dvaadvacet let (1632–1654), než vznikla slavná Tádž Mahal (koruna paláce), jedinečný pomník z mramoru, na povrchu zdobený drahokamy. Na stavbě se podílelo 20 000 dělníků.

Protože má být v kráse budovy prezentována krása samotné Mumtaz Mahal, je stavba oslovována v ženském rodě, ačkoli jí obecně přisuzujeme spíše mužský rod. Mumtaz i Šáhdžahán jsou pochováni v relativně prostých hrobech. Jejich tváře jsou otočeny doprava, směrem k Mekce.

Tajemná hra světel

Tádž Mahal se nalézá v půvabných zahradách Mughal na konci vodního kanálu a vchází se do něj nádhernou branou symbolizující vstup do ráje. Od vstupních dveří lze sejít do malé krypty se skutečnými hroby, zatímco nahoře stojí pouze symbolické sarkofágy. Dodatečné umístění toho většího Šáhdžahánova hned vedle Mumtázina vnáší do harmonického prostoru jistý nesoulad, znamení toho, že kdysi došlo k něčemu tragickému.

Mauzoleum, ohromující svou velikostí a vznešeností, stojí na čtvercovém podstavci, jehož rohy zdobí čtyři čtyřicetimetrové minarety. Ty budově propůjčují trojrozměrný efekt. Tádž Mahal se vyznačuje bohatstvím vlysů a kazet s reliéfy a, jak už bylo řečeno, zdobením ze spousty drahých kamenů. Ke zhotovení inkrustací bylo použito přibližně 60 druhů polodrahokamů. Květinové motivy se opakují s geometrickou přesností na tisíckrát. V mramorových reliéfech převládá kosatec typický pro hřbitovy.

Barevná kombinace svěží zelené scenerie, načervenalé stezky a modré oblohy dává památce nespočet nálad. S tím, jak se během dne mění osvětlení, nabývá mauzoleum různých zajímavých odstínů. Ráno bývá jeho barva narůžovělá a večer mléčně bílá. Pokud na něj dopadnou měsíční paprsky, oblékne si krásný zlatý plášť. Zasazení stavby do okolních starobylých zahrad a také její proporce a symetrické členění přispívají k tomu, že si při jejím pozorování budete připadat, jako byste se vznášeli.

Poselství pro lidstvo

Tádž Mahal se zpravidla otevírá návštěvníkům 30 minut před východem slunce a zavírá 30 minut před západem. V pátek je budova veřejnosti uzavřena. Odpoledne pak bývá přístupná těm, kdo se musí zúčastnit modlitby u mešity. Neexistuje žádný limit pro to, jak dlouho mohou turisté zůstat uvnitř komplexu během provozních hodin. Vstupenka pro zahraničního turistu stojí 1100 Rs.

Kvůli znečištěnému ovzduší dnes Tádž Mahal bohužel získává nehezkou nažloutlou barvu. Aby se vrátil původní bílý lesk stavby, byl vznesen návrh obalit ji bahnem, které se po uschnutí spláchne. Bahno do sebe totiž postupně vstřebává nahromaděné nečistoty. Tato procedura trvá asi dva měsíce a stojí 230 000 dolarů. Navíc musí být opakována každé dva nebo tři roky. K vyčištění mramoru mauzolea byla nicméně využita už dříve. Dodejme, že ať už má Tádž Mahal jakýkoliv odstín, bude toto celosvětově obdivované mistrovské dílo vždycky patřit ke klenotům muslimského umění v Indii. Není jen památníkem milosti a důstojnosti samotné, ale i poselstvím pro celé lidstvo, že „čistá láska je duší života“.