Teru Menclová rajzuje: I zmoklé Bavorsko je krásné

V sobotu ráno jsme si ještě trochu rozespalí zabalili, vyzvedli auto a s kapkou obav pravidelně aktualizovali předpověď počasí. Příslib vytrvalého deště po celé tři dny nás moc nepotěšil, ale rozhodli jsme se nevěšet hlavu. Na poslední chvíli jsem si do kufru přibalila ještě pláštěnku s vítězoslavným přesvědčením, že jsem to alespoň tentokrát nepodcenila.

Nevyzpytatelné horské počasí nás samozřejmě vypeklo i navzdory mojí snaze nad přírodou vyzrát. Když jsme měli úspěšně naloženo, včetně nás samotných, zadali jsme do navigace: Lindau, Bavaria a vyrazili na cestu.

Lindau: Klobouk na jezeře

Lindau je malé bavorské městečko, které leží přímo u rozlehlého jezera Bodensee na hranicích s Rakouskem a Švýcarskem. Když jsme bookovali ubytování, blízkost Švýcarska jsme docela pocítili. Ceny byly totiž i na německé poměry poměrně vysoké, takže nám hledání chvilku zabralo. Nakonec jsme ale našli příjemný hotýlek Seerosee (s lehce afektovaným panem majitelem, který spíš křičel než mluvil), kde jsme se ubytovali na první noc našeho krátkého dobrodružství. Po dlouhé cestě nás trápil strašný hlad, což v mém případě není nikdy dobré znamení, takže ještě před samotnou prohlídkou města, jsme zapluli do thajské restaurace s názvem Thai house, která se na různých cestovatelských serverech pyšnila obstojným hodnocením.

Vyberte si nejvýhodnější zájezdy do Bavorska

Když jsme se dostatečně nasytili a nálada se zase dostala do normálu, vyrazili jsme na obhlídku okolních uliček a přilehlého přístavu. Počasí nám příliš nepřálo, ale nenechali jsme se odradit. V dešti mělo totiž město nečekaně příjemnou atmosféru a ještě víc vyniklo kouzlo historického centra. Prošli jsme ho relativně rychle a zamířili rovnou do přístavu, kde se nachází nejjižněji položený maják celého Německa, který neláká jen lodě, ale také řadu fotografů. Naproti majáku se nachází socha bavorského lva, která společně s ním střeží celý přístav. Nebýt silného větru, kvůli němuž skončil můj oblíbený klobouk v jezeře, bylo by to úplně perfektní. Ale aspoň máme vtipnou historku k vyprávění.

Čtěte také:

Braniborská pohádka: Tropický ostrov uprostřed Evropy

Neuschwanstein: Inspirace pro Disneyho

Další den jsme se nasnídali v doprovodu halasného povyku pana majitele a opět znepokojeně koukali na předpověď. Měli jsme v plánu vylézt na nejvyšší vrchol Německa Zugspitze, ale webové kamery na oficiálních stránkách nás od tohoto záměru odradily. Vypadalo to totiž na slušnou polární expedici v mínus deseti stupních a v husté chumelenici. Potřebovali jsme tedy nový plán. V blízké dojezdové vzdálenosti od Zugspitze, kam jsme se ten den chystali, se nachází také město Füssen, kam směřují turisté v touze navštívit ikonický zámek Neuschwanstein. Vzhledem k počasí se to jevilo jako skvělý nápad, proto jsme celí natěšení vyrazili na německou historickou ikonu, která dokonce inspirovala samotného Disneyho (stačí si vyhledat jeho logo a porovnat).

Čtěte také:

Nejen láska prochází žaludkem aneb Destinace pro masožrouty

Cesta z Lindau trvala zhruba hodinu a půl a k zámku je to pak dalších cca 30 minut pěšky do poměrně strmého kopce. Výšlap nám trochu nepříjemně zkomplikoval sníh - ano, čtete správně, v květnu skutečně chumelilo - a taky fakt, že jsme s sebou měli pouze jarní oblečení. Zde se dostáváme k tomu, že jsme přípravu na tenhle výlet skutečně podcenili. Nevzdali jsme to ale ani tentokrát a vydrápali jsme se na Mariin most (Marienbrücke), odkud můžete obdivovat Neuschwanstein v celé jeho kráse. Pokud byste rádi na prohlídku zámku, která stojí 13 euro za osobu, doporučuju si lístek rezervovat dopředu online. Kilometrová fronta před pokladnou vypadala i tak poměrně děsivě. A nezapomeňte si s sebou vzít také hotovost, parkoviště totiž stojí 7 euro a automaty bohužel neberou karty.

Eibsee: Pohádka v mlze

Na poslední den našeho rajzování po Německu jsme měli naplánovaný výlet k jezeru Eibsee, u kterého jsem sice byla už několikrát, ale mám to místo natolik ráda, že se tam vždycky s potěšením vracím. Ráno navíc už bylo pouze oblačno, žádný déšť, takže jsme plni optismismu vyrazili hned po snídani fotit. Eibsee navíc leží na úpatí zmíněné hory Zugspitze, proto jsme se těšili, že ji uvidíme aspoň takhle zezdola. No, ani tentokrát jsme neměli moc štěstí, jelikož celé horské panorama bylo zahaleno v husté mlze. Naštěstí stačilo počkat cca dvě hodiny, jež jsme vyplnili dlouhou procházkou podél břehu a aktivním focením, a německý nejvyšší vrchol na nás na chvíli vykoukl. Mise byla splněna, takže jsme se mohli s dobrým pocitem vydat na cestu zpátky do Prahy.

Čtěte také:

Německo pro požitkáře: Lahodné víno a spící sopky

Rajzujte po Německu nejen s Teru! Více info zde.