Romanos

Korintský průplav v Egejském moři spojuje Peloponés s pevninským Řeckem. Byl stavěn v letech 1881 - 1893. První pokusy ale proběhly daleko předtím - již za vlády císaře Nerona. Protože je kanál přílš uzký (21,3-24,6 m) a mělký (8 m), umožňuje pouze jednosměrný provoz pro lodě o šířce do 17,6 m, tozn. žádné velké nákladní lodě, kanálem proplouvají hlavně osobní lodě s turisty. Kvůli sesuvům půdy se kanál také pravidelně uzavírá. Cesta 6346 m dlouhým průplavem ušetří lodím 700 km kolem Peloponésu.

Snahu o prokopání průplavu provázelo řadu nepříjemností. Filosof Apollonius Tyan například prorokoval, že každý, kdo se o to pokusí, zemře násilnou smrtí. A opravdu, všichni tři římští vládcové, kteří chtěli nechat vykopat kanál, zemřeli. Julius Caesar umřel dříve, než stihl zrealizovat svůj projekt - byl zavražděn. Caliqula, jeho následovník, pracoval na projektu s Egypťany, ale také byl zabit. Nero započal kopání průplavu, ale rok po zahájení prací (kopalo se na stejném místě, kde se nyní nachází) zemřel a na pracích se po jeho smrti již nepokračovalo. Do té doby se vykopalo zhruba 700 m kanálu. 

V roce 1869 byla povolena stavba Korintského průplavu, ale samotná stavba byla zahájena až 23.dubna 1882. Stavbu provázely finanční potíže a po jejím dokončení také potíže provozní.

Jeden z nejdokonalejších chrámů na Peloponésu postavil v roce 421 př. n. l. arhitekt Iktinos a je zapsán do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Chrám je věnován Apollonovi - bohu slunce, světla a léčení, který přišel obvyvatelům Philagie na pomoc, když bylo město sužováno morem. Tento chrám, stojící daleko od města, zůstal dlouho neobjevený. Francouzský architekt J. Bocher na něj narazil úplnou náhodou v roce 1765 a první archeologický výzkum se uskutečnil v 1812. Od roku 1987 se chrám systematicky restauruje a díky tomu je v perfektním stavu. Stavba byla postavena převážně z šedého vápence s výjimkou vlysu, který byl z mramoru. Chrám je výjimečný v tom, že má příklady všech tří sloupů starověké řecké architektury: dórský, iónský a korinthský. Zvnějšku je zdoben jen střídmě, zatímco interiér chrámu byl vydekorovaný vlysy, které však byly v roce 1815 přemíštěny do Britského muzea (nyní jsou vystaveny v British Museum's Gallery).