S hotelem jsme byli spokojeni, ale pro manžela, který se špatně pohybuje, byl náročný přístup do jídelny, protože z části hotelu, kde jsme byli ubytovaní, vedly schody do jídelny. S invalidním vozíkem bychom museli objet hotel ke vchodu, kde sice byl nájezd, ale při otevření dveří tam byl rám od dveří, který se musel přejet. A pokud bychom chtěli využít tento vchod, který stejně přístupem nevyhovoval, museli bychom se obracet na recepci, aby dveře zevnitř otevírala. Byla jsem zpočátku v šoku, že ten přístup nebyl bezbariérový, ale personál byl suprový, ochotný kdykoliv pomoc, tak jsme si poradili. Šok jsem prožila při příletu do Tirany, kde mi nezajistili asistenta, naštěstí jsem si odchytla člověka, který měl na triku napsáno asistent. Chvilku jsem se s ním dohadovala/neumím anglicky/, ale pochopil, že potřebuji s manželem pomoc a usadil ho do vozíku. Pomohli mi i se zavazadli. Našli jsme stánek CK, kde mi slečna sdělila, že jim to nikdo neřekl, ale doprovodila nás do správného autobusu. V hotelu to proběhlo dobře. Ovšem úplný šok jsme zažili, když jsme zjistili, že hned vedle hotelu probíhá stavba a byl to strašný rámus. Měli tam obrovské vrtací věže a samozřejmě vyklepávali ty vrtáky. Pracovali od rána do noci, vozili betony, klidně i do 2300 hod. Budu posílat videa. Za ty peníze jsme si připadali jako v kamenolomu. Upozorňovali jsme delegáta pana Martina Sluku ať zavolá do CK aby byli další klienti tohoto hotelu upozorněni, že tam probíhá stavba. S panem.Slukou jsem měla trochu problém, když jsem ho upozornila na tuto skutečnost a ještě na služby all inclusive, protože v tomto hotelu nebyl bar pro tuto službu
Nakonec se to podařilo trochu vyřešit, ale až po našem týdenním pobytu, když přijeli další Češi. Ale chválím ho, že se postaral osobně, na zpáteční cestě, o asistenci v Tiraně.