Místní kuchyně

Nevlídné islandské počasí a drsný ráz krajiny se v historii promítly také do přípravy a uchovávání potravy. Postupem času si Islanďané osvojili mnohé techniky konzervování jídla, a to do takové míry, že dnes jsou mnohé z nich považovány za místní delikatesy. Asi nejběžnějšími surovinami zdejší kuchyně jsou ryby a jehněčí, neboť právě ovcí a ryb je a vždy bylo na Islandu nejvíce. Ne každý pokrm si však (především v dnešní době) vysloužil obecné zalíbení. Naopak je možné, že k ochutnání některých zdejších specialit bude zapotřebí i trocha odvahy. Přesto by však byla škoda nedat typickým islandským jídlům šanci a ochutnat je. Převážná většina zdejší stravy se však výrazně podobá té evropské, a není tak problém si tu pochutnat na nejrůznějších specialitách. V restauracích je však nutné počítat s tím, že v porovnání s českými poměry vás vyjde taková večeře mnohem dráž – přibližně 2000 ISK, což v přepočtu činí asi 800 Kč na osobu. K dobru budiž alespoň fakt, že v islandských restauracích není zvykem dávat spropitné, takže alespoň na něm se dá trochu ušetřit.

Mezi tradiční pokrmy na Islandu patří:

Skyr: mléčný výrobek podobný jogurtu nebo tvarohovému sýru, který údajně nemá nikde na světě obdoby. Svou oblibu si vysloužil nejen výbornou chutí, ale také svými nutričními hodnotami – obsahuje totiž až překvapivě velké množství bílkovin a takřka mizivé množství tuků. Prodává se v různých příchutích, například s kvalitními islandskými borůvkami.

Rúgbrauð: jedná se o druh žitného chleba, asi nejoblíbenější na Islandu. Často se jí samotný, pouze se slaným máslem anebo jako příloha k rybám a uzenému jehněčímu. Chléb se někdy připravuje velmi specifickým způsobem, když se těsto v dřevěné nádobě uloží pod zem k některému z horkých sopečných proudů a tam se podobu jednoho dne „peče“.

Hákarl: je žraločí maso. Aby se zbavilo původního jedu, musí se na několik týdnů až měsíců zakopat pod zem, zasypat hlínou nebo pískem a stlačit těžkými kameny. Jedině tak se totiž jed z masa vytlačí. Po této proceduře se žraločí maso zavěsí a usuší.

Hrútspungar: tento pokrm je skutečně pouze pro otrlé. Jedná se o masný výrobek podobný české tlačence; rozdíl ovšem spočívá v tom, že hrútspungar je vyroben z beraních varlat.

Svið: podobné pocity může v mnohých vzbuzovat i tento pokrm. Kdo si totiž v restauraci objedná svið, tomu na stole přistane uvařená ovčí hlava. Za největší delikatesu přitom někteří považují oči.

Harðfiskur: oblíbená pochoutka, kterou mnozí Islanďané jedí i jako pochutinu, třeba místo obyčejných brambůrků. Jedná se o sušené kousky rybího masa, které si místní pomazávají máslem. To mu dodá na slanosti a lépe díky němu klouže do krku.

Hot dog: posledním, dnes však asi nejoblíbenějším islandským pokrmem jsou hot dogy, které se dají koupit takřka všude. Mnohé hlasy dokonce říkají, že právě na Islandu jsou vůbec nejlepší hot dogy v Evropě. V měkké žemli je uložen párek z jehněčího masa, který pro dokonalé snoubení chutí doplňuje opečená i syrová cibulka, kečup, hořčice a remuláda, což je sladká omáčka.

Nápoje:

Co se alkoholu týče, je to na Islandu podobné, jako v zemích Skandinávie. Dlouhé roky zde fungovala prohibice, a dnes, když už se může alkohol zase legálně prodávat, je na něj alespoň uvalena vysoká daň. Alkoholické nápoje tudíž nejsou v zemi levnou záležitostí. Koupit se dají pouze ve specializovaných obchodech s názvem Vínbúð.

Asi nejznámějším islandským alkoholickým nápojem je pálenka Brennivín, která je vyrobena z brambor a kmínu. Na Islandu se jí přezdívá také „black death“, neboli „černá smrt“. Dalším oblíbeným nápojem je tu pivo, jehož chuť však příznivce českého piva asi moc nenadchne.

Z nealkoholických nápojů je mezi Islanďany hojně oblíbená především káva a Coca-Cola, kdy v obou případech patří Islanďané mezi největší spotřebitele těchto nápojů na osobu na světě.