Zajímavá místa

Hlavní město Ulánbátar je politickým, kulturním, hospodářským a obchodním centrem Mongolska. Leží na severovýchodě země a působí jako výchozí místo k cestám po krajině. Střed města zdobily buddhistické kláštery a historické budovy. Většinu z nich dnes nahradily panelové domy. V posledních staletých budovách sídlí muzea. Navštivte Muzeum dějin přírody s úctyhodnou sbírkou dinosauřích kostí včetně úplně kostry tyranosaura rexe. V Gandanském klášteru stále žije 150 mnichů a jeho interiér si můžete částečně prohlédnout. Zimní palác Bogd Khan ze začátku 20. století pamatuje život posledního mongolského krále Jebtzun Damba Hutagt VIII. Dnes si můžete projít jeho komnaty. Na náměstí Sükhbaatar uprostřed města stojí socha vůdce Mongolské národní revoluce Damdina Süchbaatara. Na severní straně náměstí uvidíte budovu parlamentu, kterou zdobí velká socha Čingischána. Za hranicemi Ulánbátaru pod horou Cecégün (2256 m.n.m.) stojí prezidentský palác. V okrajových čtvrtích si lidé staví tradiční jurty. Nedaleko Ulánbátaru leží Národní park Gorkhi-Terelj.

Největší národní park v Mongolsku se jmenuje Gobi Gurvansaichan‎ je nejseverněji položenou pouští na zemi. Gobi zaujímá asi 30 % povrchu Mongolska a dodnes se v ní nacházejí neprobádaná místa. Park byl založen v roce 1993. Tvoří ho oblasti písečných dun a hluboká soutěska Yolyn Am s ledovou pokrývkou. Žijí zde vzácní živočichové, jako je sněžný levhart a velbloudi.

Největší jezero v zemi Uvs núr figuruje od roku 2001 na seznamu UNESCO. Bezodtoké jezero je součástí Kotliny Velkých jezer. Dosahuje hloubky 20 metrů a v okolí se vyskytuje 173 druhů ptáků a 41 druhů savců. Výchozím místem k prohlídce kotliny je město Ulángom s klášterem Dečinravžálin Chijd z roku 1757 a letištěm Deglii Tsagaan s pravidelnými linkami do Ulánbátaru.

Národní park Khustain Nuruu leží 90 kilometrů od hlavního města. Od roku 1992 zde probíhá návrat koně Převalského zpět do přírody. Programu se účastní i pražská zoologická zahrada.

Nejvyšší hora Mongolska Chujtnij Orgil se nachází na západní hranici země v pohoří Mongolský Altaj. Tyčí se do výšky 4374 metrů nad mořem a bílou sněhovou čepici nesundává ani v létě.

V 11. století vzniklo město Charchorin, na jehož troskách vyrostl v 16. století první mongolský buddhistický lamaistický klášter Erdene Zuu. Mnoho nepřežilo komunistické období, které proklamovalo jednotné křesťanské náboženství. Z původní stovky chrámů a 300 jurt, kde trvale žilo přes 1000 mnichů, dnes zbyly pouze 3 budovy obehnané vysokou zdí. Po pádu komunismu se klášter znovu otevřel veřejnosti. Památky uschované v horských skrýších a u místních lidí se vrátily zpět na své místo a dnes připomínají návštěvníkům vrcholné období Erdene Zuu.