Moderní historie českého cestování: Vracíme se v čase?

V posledních týdnech si i ti, kdo se narodili až po revoluci, nechtěně připomínají, jak se žilo před ní. Hranice byly zavřené, za ně mohlo jen pár vyvolených. V čem to bylo podobné, v čem je zásadní rozdíl a v čem by nás tato historická zkušenost mohla inspirovat?

Ať už se nám vládní opatření líbí či nelíbí, je jasné, že nemohou trvat dlouho. Hranice nemohou být zavřené tak extrémně dlouho, jako byly za minulého režimu. Už nikdy tu neuvízneme na dlouhá desetiletí. Je totiž demokracie a během jejího třicetiletého trvání už jsme si zvykli svá práva hlídat. I podle náhlého uvolňování opatření z posledních dnů, které nařídil soud, je jasné, že žádná vláda už si zdaleka nemůže dělat, co chce.

Česko navíc už patří mezi nejvyspělejší evropské ekonomiky. Koronakrize s ní sice zahýbe, ale stejně zůstaneme silnou zemí, kde žijí lidé, kteří si mohou dovolit za cestování utrácet peníze. Totiž pokud už se v minulosti mohlo cestovat, nikdo neměl příliš peněz. Hotely byly příliš drahé, a tak se spalo nejčastěji pod stanem v kempu. Šetřilo se i na stravě: jídlo si Češi vozili z domova - odtud legendární historky o konzervách a paštikách, případně si sami vařili na plynovém vařiči.

Rujána, Balaton a léto na chatě

Pokud se Češi chtěli podívat za hranice, museli si často zdlouhavě vyřizovat takzvané výjezdní doložky. Možnosti, kam vyrazit, byly omezené, nejčastějšími destinacemi byla NDR, zejména ostrov Rujána, Bulharsko, Jugoslávie nebo Maďarsko, kam lidé mířili hlavně k Balatonu. Cestovalo se většinou vlastním autem, vlakem či v případě hromadných zájezdů autobusem.

Omezené finanční prostředky byly dané nejen tristním stavem české ekonomiky, ale také velmi jasným nařízením, kolik na dovolené tehdejší čeští turisté směli utratit. „Dnešní mladé generaci jistě přijde naprosto samozřejmé, že si na zahraniční dovolenou smění tolik peněz, kolik sami chtějí. To ovšem bylo před rokem 1989 nemyslitelné. Lidé si pro cestování do zahraničí museli vyřídit takzvaný devizový příslib vydávaný Státní bankou československou, který jim určil, kolik zahraniční měny si mohou nakoupit. Nešlo samozřejmě o nijak vysoké částky, takže bylo poměrně běžné, že se lidé snažili přes hranice propašovat větší obnos korun a doufali, že peníze někde po cestě smění,“ popisuje tisková mluvčí cestovní agentury Invia Andrea Řezníčková. Většina lidí ovšem dovolenou trávila v tuzemsku, obvykle na chatě nebo chalupě.

Věčně populární Chorvatsko

Po otevření hranic začali lidé nadšeně poznávat Evropu, zejména tu dříve zapovězenou západní. Velmi populární například byly autobusové zájezdy do metropolí jako Řím, Paříž nebo Londýn. V 90. letech se také začaly více rozmáhat letecké zájezdy, které postupně zlevňovaly. Češi tak začali objevovat Řecko, Egypt nebo Turecko, které podle údajů cestovní agentury Invia dodnes patří k těm nejoblíbenějším letním cílům. „Svoji popularitu si i do 90. let udrželo i Bulharsko a velký zájem v té době zažívalo Chorvatsko, které se ovšem dodnes pohybuje mezi top českými dovolenkovými cíli,“ dodává Andrea Řezníčková. Koneckonců právě o zpřístupnění Chorvatska se spolu se Slovenskem na prvním místě uvažuje také dnes, v době uzavření hranic z důvodu pandemie.

Po revoluci se podmínky pro růst cestovního ruchu významně zlepšily. S většinou turistických destinací byl brzy dojednán bezvízový styk, v roce 1997 vzlétly první charterové lety, přičemž v roce 2000 byl z Prahy vypraven historicky první přímý charterový let do exotiky, konkrétně do Thajska. Letecká doprava během let nabývala na oblibě a dnes v typech dopravy na dovolenou s přehledem vede: v roce 2019 zvolilo leteckou přepravu 83 procent klientů cestovní agentury Invia. Velkým milníkem v tuzemském cestování bylo i porevoluční zavedení volně směnitelné české koruny.

Dnešní dovolená je kratší, ale častější

Zajímavé je, že dřív dovolená bývala delší. Když už se lidé dostali do zahraničí, zůstali tam delší dobu. Podle dat České spořitelny zaujímala před rokem 1989 čtrnáctidenní dovolená největší podíl na zahraničních pobytech, a to celých 42 procent. Kolem roku 2010 činil tento podíl už jen asi 23 procent a toto číslo se neustále snižuje. Nejoblíbenější jsou v současné době naopak pobyty osmidenní, podle statistik agentury Invia je v loňském roce volilo 72 procent jejích klientů.

Dnes už si také v pohodě můžeme dovolit nabídky all inclusive, 39 procent dovolených se odehrává ve čtyřhvězdičkových hotelích, téměř pětina (18 procent) dokonce v pětihvězdičkových. Dovolenou si kupujeme on-line s naprostou samozřejmostí – už v roce 2014 se prodalo 52 procent zájezdů přes internet. A co víc, než přišel koronavirus, spousta rodin či párů jezdila na dovolenou dokonce několikrát ročně: k moři v létě, v zimě do exotiky nebo do Alp, během roku prodloužené víkendy. Jak Češi bohatnou, vzrůstá jejich zcestovalost i jejich požadavky na kvalitu nabídky a služeb. Roste také jejich reputace jakožto turistů. „Dnešní Češi platí v destinacích za vážené klienty, kteří oceňují kvalitu a nebojí se připlatit si za ni. Zároveň jsou oblíbení, umějí se ve střediscích chovat, nedělají nepořádek a nejsou hluční. Utrácejí také více peněz, hlavně za komfort, výlety, různé doplňkové aktivity, ale také suvenýry či zapůjčení automobilu,“ popisuje Andrea Řezníčková.

Česko na světové úrovni

Jak ovšem rostla obliba cestování do zahraničí, začala naopak pustnout některá místa v Česku. Do kempů, k českým přehradám nebo do místních hor najednou nikdo moc nechtěl. Dodnes tu narazíte na opuštěné bývalé hotely či ubytovny. Na druhou stranu od té velké změny už uplynula dostatečně dlouhá doba, a tak je i lokální cestovatelský byznys na velmi vysoké úrovni.

V Česku vznikla spousta krásných hotelů, které mají světovou úroveň, některé dokonce světová ocenění. Navázali jsme na tradici lázeňství, kterou si i nadále hýčkáme, a posouváme ji dál prostřednictvím wellness hotelů. Kromě toho jsme se zase naučili starat o přírodu, roste také úroveň gastronomie. Jezdit na dovolenou do Česka už naštěstí zase není ostuda.

Publikováno: 30.04.2020