Zajímavá místa

Hlavní město Uzbekistánu se jmenuje Taškent. Leží ve východním hustě obydleném cípu země a nejstarší archeologické nálezy ukazují, že zde lidé žili už ve 2. tisíciletí před naším letopočtem. Vládci se v Taškentu často střídali a město několikrát lehlo popelem. Poslední zásah dostal Taškent 26. dubna 1966 při velkém zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály. Dnešní metropole dostala novou tvář a urbanistický plán. Inženýři Sovětského svazu vybudovali široké bulváry a majestátní domy. Dominantu tvoří Televizní věž vysoká 375 metrů. V srdci města stojí zbytky historického centra Shahristan. Ze 16. století pochází nejstarší mešita, která je součástí muslimské školy Kukeldash. Na životě muslimů se aktivně podílí i druhá škola Barak Chan. Při procházkách městem se zatoulejte na náměstí Nezávislosti, k mauzoleu učence Kafal Al Šaši, k Páteční mešitě nebo na Tamerlánovo náměstí.

Bývalé hlavní město Samarkand přišlo o svůj titul v roce 1930. Historie Samarkandu sahá do období kolem roku 700 před naším letopočtem. Leželo na Hedvábné stezce a patřilo k jejím největším centrům. Setkávali se zde lidé různých národností a vyznání, což ilustruje architektura Samarkandu. Největší rozkvět přišel za vlády emíra Timura, který sem přenesl sídlo své říše. Chtěl vystavět velkolepé město s vysokými mešitami a krásnými paláci. K jeho úspěchům patří vznik vědeckého centra a astronomické laboratoře. Symbolem města je náměstí Registan zalité do odstínů modré. K dalším významným památkám patří komplex Šach-i-Zinda s mauzoleem Gúr Emírs a mešita Bibi Chanum z 15. století. Samarkand figuruje od roku 2001 na seznamu UNESCO.

Na rozhraní pouští Kyzylkum a Karakum leží město Buchara. Díky své ideální poloze uprostřed pouští se stala místem odpočinku pro karavany putující po Hedvábné stezce. První zmínky o Buchaře pocházejí z roku 2500 před naším letopočtem. Již tehdy poskytovaly stín unaveným obchodníkům svěží listy morušovníků a vláhu přinášely desítky uměle zbudovaných bazénů a jezírek. Historické jádro obklopuje náměstí Kalján se stejnojmennou mešitou a minaretem. Z 10. století pochází Samánovské mauzoleum a o něco mladší je bohatě zdobené mauzoleum Čašma Ajub. Nad nízkou zástavbu vyčnívá nejvyšší minaret Poi Khalon vysoký 46,5 metrů. Za návštěvu stojí bývalé sídlo bucharských emírů pevnost Ark a nedaleký letní palác emíra Sitoraj Mochi Chosa z 19. století.

Město Chiva dochovalo středověké opevnění Ičan Kala a jako první místo v Uzbekistánu vstoupilo do světového dědictví UNESCO. Historické památky zahrnují hradby se 4 branami, pevnost Kunya Ark, Páteční mešitu z 10. století, mauzoleum chivského hrdiny Pahlavana Mahmuda nebo palác Tašhauli. Ve vnějším městě Dishan Kala ohraničeném 6,5 kilometrů dlouhými hradbami s 10 branami sídlily školy a obchody.

Město Moynaq smutně připomíná osud vysychajícího Aralského jezera. Moynaq proslul jako prosperující přístav na břehu 4. největšího jezera světa, ale za několik desítek let se změnil v malou zapomenutou vesničku vzdálenou 100 kilometrů od současného břehu. Polohu bývalého přístavu ukazují zrezivělá torza rybářských lodí zapadlých do rozpáleného písku. Moynaq dostal přezdívku „hřbitov lodí“ a bojuje s rozšiřováním slaných písků z bývalého dna Aralu.

Dnešní největší jezero Ajdar-kul měří 350 kilometrů a neustále se zvětšuje. Poskytuje domov mnohým endemickým živočichům včetně štiky sudak. Na hranicích s Kazachstánem vznikla ptačí rezervace.

Největší poušť Uzbekistánu Kyzylkum má rozlohu 298 000 km² a rozkládá se v meziříčí řek Amudarji a Syrdarji. Zabírá 58 % rozlohy Uzbekistánu a říká se jí „červená poušť“.

Národní park Čatkal tvoří úzká roklina plná zeleně a vzácných živočichů. Žije zde sněžný tygr, medvěd šedý a orel berkutský. Krajina se mění od vysokohorských stepí po horské louky a ledovce. Vyhledávaným výletním cílem je 40 metrů vysoký Černý vodopád pod vrcholem Big Chimghan. Park je otevřen návštěvníkům a příznivcům raftingu, jízdy na koni a na kole.